Heaven or Hell 3, Praha, Kongresové centrum, 8.4.2004

Autor: Wan-fu 

Takže v kongresáku jsme se (já a Yveta) objevili okolo půl sedmý, což byla doba, kterou si asi i všichni ostatní fanoušci vybrali jako hodinu H pro sraz, jelikož tam nebylo k hnutí J. Spokojeně jsme si dali věci do šatny, a na můj návrh jsme se vydali hledat bar J. Po objednání pití, mi došlo, že ta šatna byla určena pro návštěvníky divadla a ne návštěvníky Heaven or Hell, takže jsem zase letěl dát věci do správné šatny….. a když jsem se vracel nemohl jsem si nevšimnout, jaký rozruch vyvolává mezi fanoušky pohled na osamocenou Yvetu u stolku s dvěma pivy J (mezi náma vypadala jak poslední alkoholik). Potom jsme se pozdravili s Mlhovkou (od kterého jsem se dozvěděl, že jsem jouda protože mám lístky na stání a ne na sezení) a šli jsme na svůj flek. Akce začala s 15ti minutovým akademickým zpožděním (jako všechny akce). Zápasy si pamatuju docela dobře, ale popíšu vám je schválně nechronologicky J

Takže MMA (doufám, že to znamená mixed martial arts)

Nebudu se zabývat výčtem pravidel, prostě zjednodušeně (hodně zjednodušeně) se jedná o něco jako Vale Tudo, Free fight….

Miroslav Buček (Mix fight Factory Pro) vs. Patrik Lungrik (Monster club Dvůr Králové)

Tento zápas probíhal ve svižném tempu od samého začátku. Hodně se mi jako thaiboxerovi líbilo, že borci hodně bojovali i ve stoje, kde šla vidět Bučkova dobrá thaiboxerská příprava. Pokud se borci dostali na zem, boj byl ještě více vyrovnaný, protože byly oba opravdu dobře připraveni.Jestli si dobře vzpomínám tak tyto zápasy MMA byly vypsány na 3x5 minuty, a tento skončil až ve třetím kole vítězstvím Lungrika.

Pavel Nohýnek (Maniac gym Kolín) vs. Jaroslav Poborský (VT Karlovy Vary)

Tak k tomuto zápasu vám bohužel nemůžu nic říct, protože si ho vůbec nemůžu vybavit J. Snad jen to, že jsem mezi diváky zahlédl Karla Poborského ze Sparty Praha a tak mě napadá jestli to nejsou bráchové…Jo teď jsem si vzpoměl, že asi tak 2x za zápas měl jeden z borců hodně navrch, toho druhýho strašlivě mydlil na zemi , pak z něj slezl a nechal ho vstát a pokračovali zase ve stoje-myslím si že to bylo hodně pěkný sportovní gesto,ale ve třetím kole se mu vymstilo páč prohrál (ale fakt nevím kdo z nich to byl…..sypu si popel na hlavu)

Pavel Botka (ČR) vs. Thomson (Eng)

Tak zaprvé mě osobně vyrazila dech obří muskulatura angličana, vedle nějž vypadal urostlý Botka jako rachitik…. Zápas byl docela krátký když se angličan na Botku hned vrhnul, a když ho dostal na zem začal ho řezat, až jsem si myslel že mu prorazi hlavu skrz podlahu ringu…..JENŽE!!! když už to vypadalo opravdu děsivě, nějak mě nepochopitelným způsobem se Botka začal vyprošťovat z Thomsonova sevření, a když už byl skoro nad ním, přiletěl z Botkova rohu ručník….. Tady prostě nějak uvázla komunikace mezi borcem a trenérem…. No diváci byli zklamaní, Botka taky (mimochodem vypadal úplně čerstvě-což nechápu)…a vítězný angličan trošku nechápal..

Slavomír Molnár (Svk) vs. Melvin Manhoef (Ned)

Na oba borce byl taky impozantní pohled vzhledem k jejich obrovitosti (teď mě napadá, že bych měl asi začít jíst geneticky upravované potraviny, třeba potom taky vyrostu). No zpočátku se mi zdálo, že má Molnár převahu, ale pak se nějak rozčílil dal ruce k pasu, a s takovou tou pózou pouličních rváčů (brada vystrčená kupředu, zlo v očích, výhrůžné klenutí hrudníku) šel proti holanďanovi, který na nic nečekal jednu mu švihl pěstí na bradu, a otřeseného Molnára na zemi udolal…


Zápasy K1

Bjorn Bregy (Sui) vs. Mladen Brestovac (Cro)


Tohle byl úplně poslední zápas večera, a asi Bjorn věděl, že už se mi docela zavírají kukadla, protože na chorvata vyběhl pěkně zostra, a přestože mu chorvat chvíli vzdoroval, přišlo to co přijít muselo a Bjorn Bregy vyhrál KO po úderu rukou. (doufám J).


Daniel Wacziakovski (ČR) vs. Christian Lubeke (Ger)

Tohle si vyjímečně vybavuju docela dobře, protože první kolo se odehrálo ve stylu obrovské štípané, kde každý inkasovaný úder borci vraceli - lowkick za lowkickem ,direkty jen lítaly, prostě docela brutální sekaná. O přestávce mezi prvním a druhým kolem jsem začal uvažovat o své vlastní fyzičce ve srovnání s fyzičkou těch dvou bojovníků a došel jsem k velmi nelichotivému závěru :/. Pak ale přišlo druhé kolo, a v něm moment, na který když si vzpomenu tak mi ještě teď docela zatrne. V jednu chvíli se němec protočil kolem vlastní osy a poslal Danovi loket někam na bradu ( na němcovu obranu bych rád dodal, že to ani nebyl úmyslný loket, protože ta ruka byla spíš propnutá, než ohnutá - jestli mi rozumíte). No Dan se svalil a začal neuvěřitelně chrchlat, načež i mě došlo, že to nekoupil do brady ale do ohryzku (mimochodem takhle jsem taky schyt při zápase - sice pěstí, ale všem to vřele nedoporučuju). Takže víte jak to chodí. Napřed všechno ztichlo (až na Dana) pak tam začali v různých časových intervalech běhat doktoři, trenéři a slabší povahy (hlavně dámy) si zakrývali oči. Díky bohu to Dan vydýchal, ale nemohl dále pokračovat, tudíž se vítězem stal on, jelikože němec použil nedovolenou techniku.

Muay Thai

Patrik Lidák (Hamr gym Ostrava) vs. Ateďfaktnevímjaksejmenoval (Hanuman Gym Praha)


Jenom bych rád uvedl na svou obranu, že tito borci byli nasazeni na poslední chvíli, takže jméno bojovníka z Hanumanu nezjistím ani z programu co mám teď před sebou. No ale k věci, na rozjezd to byl vybraný zápas výborně, protože kdo zná Lidáka ví, že je to neuvěřitelně tvrdý a razantní borec, a docela mě mile překvapil fighter z Hanumanu, který mu byl rozhodně rovnocenným soupeřem (mimochodem pro borce z Hanumanu to dle slov komentátora bylo první velké gala). Po třech kolech vyhlásili za vítěze zkušenějšího Lidáka, ale i jeho soupeř zanechal pozitivní dojem. 

Roman Šifalda (ČR) vs. Fero Starý (Svk)

Tento zápas mi připadal hodně technický, ikdyž ani tvrdost mu rozhodně nechyběla! Zpočátku to vypadalo hodně vyrovnaně, ale s postupem času, se projevoval Romanův větší přehled, a taky se mi zdálo, že o hodně líp přebírá Ferovi útoky, tudíž po zásluze vyhrál Roman Šifalda z Elgo Chomutov.

Marek Lončák (ČR) vs. Erik Kosztanko (Svk)

Tak tenhle zápas probíhal podobně tvrdě jako první kolo Dana "Doktora" s Christianem Lubekem, s tím rozdílem, že v muay-thai jsou lokty povoleny, čehož oba borci náležitě využili. Důkazem toho je, že Marčovi Lončákovi po zápase tekla krev z hlavy, má snad naštípnutou nebo zlomenou ruku, a slovák proraženou hlavu po lokti….. Osobně bych nerad byl rozhodčím, protože to podle mě byl jeden z nejvyrovnanějších zápasů večera. Po obrovské bitvě tedy vyhlásili za vítěze Marču Lončáka.

Míra Šafra (Hanuman gym Praha) vs. Igor Chin (Rasant gym Teplice)

Aspoň si myslím, že Igor boxoval za Rasant gym, i když ten je v CMTF a Hanuman v CMTA, ale to je mi ouplně víte kde J , mě zajímal zápas. Doufám, že nemusím představovat Míru Šafru, který bezesporu patří mezi legendy českého thaiboxu. Původně měl nastoupit proti Chrisi van Venrooyi (doporucuju se podivat na www.superleague.tv) ale, ten měl nějaké rodinné problémy, takže se hledala náhrada. Vlastně až do doby, než oba borci vlezli do ringu se nevědělo (teda aspoň já jsem nevěděl) kdo Chrise zastoupí- o to větší bylo mé překvapení, když se tam objevil Igor Chin. Osobně neznám Igorovu zápasovou bilanci, ale zdá se mi, že je to poměrně "nezkušený" borec-oproti Mírovi Šafrovi. Proto mě doslova šokovalo co se v ringu událo. Borci začali v klidu, taková ta typická thajská oťukávačka s postupným zvyšováním tempa. Původně jsem sázel, že Igor lehne do konce druhýho kola (promiň Igore), ale s ubíhajícím časem jsem zjistil jak jsem se mýlil. Vyrovnaný fight, a ve třetím kole byl Šafra počítán! Publikum (včetně mě) nevěřilo vlastním očím! Čtvrté a páté kolo se neslo v duchu obrovské štípané bez krytů, a pár vteřin před koncem byl počítán Igor! Než vyhlásili výsledek zápasu, stoupla teplota v sále z příjemné pokojové, na cca 50 stupňů pána Celsia. No a co si myslíte jak to dopadlo? Vítězem se stal IGOR CHIN!!!

Takže večer byl super, pivo drahý ,holky studeny, prostě všechno jak má být J
Ještě bych rád slíbil, že jestli budu psát reportage příště, tak nebudu pít, vezmu si brejle a detaily si budu zapisovat do bonzbloku přímo na místě, a bych se vyhnul mezerám v paměti.


Thaibox gala, Linz (Rakousko), 3.4. 2004

Do Lince, kde se brněnští thaiboxeři představili na tradičním turnaji poprvé již loni, jsme vyrazili z Brna v extrapočetné výpravě. Jak se záhy ukázalo, dát si sraz v devět hodin ráno, bylo nad síly některých nejmenovaných členů naší grupy, takže jsme v jedenáct vyjeli z Brna jak na koni. Kromě zápasníků, kterých bylo vskutku požehnaně - Gladiator promotion Team reprezentovalo celkem deset bojovníků - jsme jeli s Tomášem Hronem my dva jako trenéři, promotér Milko, který vezl navíc "Ring girl" Sašu (jedna ze soutěžících o titul Královny ringu - nejkrásnější dívky, která nosí o přestávkách mezi koly čísla a vyvažuje tak značně neestetický pohled na rozkopané, upocené zápasníky - tedy nás) + několik kamarádů. Kdo tipuje, že většina osádky našich aut mohla na Sašence oči nechat, nemůže se splést. Samozřejmě s čestnou výjimkou těch, co mají stálé přítelkyně, nebo se soutředí na zápasy - hmmm, kdo teda tu Sašu teda vlastně pořád tak okukoval, co kluci? :-) 
Po návštěvě několika benzínek, kdy jsme hlavně my s Tomášem zkontrolovali místní zásoby občerstvení (mě se podařilo nechat smažený sýr v mikrovlnce tak dlouho, že se definitivně roztekl, tak jsem poprvé v životě pil horkou sýrovou limonádu - můžu všechny ubezpečit, že to není nic moc), jsme se ocitli u hraničního přechodu Hevlín. Tam vyšlo najevo, že někteří zvolili zkratku přes Znojmo, tak jsme chvilku počkali a pak všichni prodělali vcelku bezproblémové odbavení (žádné hlášky na celníky typu "nebudete nám dělat rektální vyšetření?", jak na kapelových zájezdech). 
Do Linze jsme dorazili kolem čtvrté hodiny a přivítalo nás krásné počasí a neméně krásná hala. Chvíli jsme ocmrdávali kolem a pak jsme si s Tomem řekli, že bychom mohli vyrazit pro něco k zakousnutí. Kousek od haly jsme objevili místní zjevně velmi prosperující podnik (dva ospalí manželé byli zcela konsternovaní, že k nim někdo přišel) a dali si obří porci hranolek. Během jejich přípravy, což bylo skoro půl hodiny, nám volal Milko, že organizátoři připravili hromadný oběd v místní pizzerii. No, co se dalo dělat, sbalili jsme hranolky a cestou do pizzerky je spráskali - shodli jsme se, že vzhledem k okolnostem je to jen takový drobný předkrm, který se snad ani nedá počítat. Kluci, co drželi horko těžko váhu na zápasy, nás v tu chvíli již nepokrytě a nevybíravě proklínali. Jejich nenávist se však ještě několikanásobně zvýšila poté, co před nás v restauraci začali stavět různé pochoutky, kterých se oni nemohli ani dotknout. Seznam jídel, které jsme s Tomem spořádali, z prostorových důvodů vynechám, přeci jen kapacita mé domény je pouze 25 MB. 
Pak už jsme vesele vyrazili na vážení, kde se ukázalo, proč nás organizátoři poslali na oběd ještě před ním - většina soupeřů měla o dobrá tři kilča víc, než naši zápasníci. No, co se dalo dělat. Vzhledem k tomu, že čas už pokročil, začali jsme kluky připravovat k zápasům. Musím říct, že zatejpovat, rozmasírovat a vzít na lapy deset lidí, je možná horší hokna než zápas. Naštěstí jsme se na to nějak vhodně prostřídali, ale pěkně z nás lil pot a to ještě galavečer ani nezačal. 
První zápas před velice slušně naplněnou halou obstarali místní bojovníci Almir Musagic s Seilerem Andreasem. Nechci snižovat jejich kvality, ovšem takovou plácanou, jakou předvedli tito dva 70-ti kilový týpci, neprodukují ani úplní začáteční u nás při sparingu. Když navíc oboum odešla po prvním dvouminutovém kole fyzička, což bylo vzhledem jejich nulovému nasazení opravdu s podivem, jsme jen kroutili hlavami. Nakonec zvítězil Seiler, když jeho soupěř tím ukrutným vypětím (celé dvě minuty vlažného stínování dají fakt zabrat) málem zkolaboval.
Do druhého zápasu nastoupil v kategorii -79 kg náš Petr Kališ alias Rybízek proti Alexovi Hellrigelovi. Úroveň zápasu vzrosta asi o tisíc procent a byl k vidění velice pohledný, bojovný a tvrdý fight, který náš bojovník zaslouženě vyhrál na body.
V další zápase jsme měli opět zastoupení a to Petra "Prsťu" Zobce. Jeho soupeřem byl Agim Abudllahu. Jak již jméno naznačuje, rodiče z Rakouska rozhodně nepocházeli, což bylo na první pohled patrné u většiny "rakouských" zápasníků. Petr předvedl vynikající zápas, kdy byl jeho soupeř několikrát zralý na KO, bohužel Prsťa ho nikdy nedorazil úplně, takže rozhodčí mohli po skončení vynést výrok, kterým si naše sympatie rozhodně nezískali - výhra rakouského bojovníka 2:1 na body. 
V dalším zápase se představil třebíčský Ladislav Pekárek proti Akanu Muearemu. Laďa se o zápase dověděl dva dny předem, což se na jeho výkonu troško projevilo, protože nebyl úplně stoprocentně připravený, hlavně co se týče fyzičky. I tak ovšem odbouchal pěkný a bojovný zápas, který prohrál těsně na body. 
Honza Polák, která nastoupil proti Chertezi Corelovi, udělal v poslední době obrovský kus práce a jeho dobře boxující soupeř si užil horké chvilky. Hlavně high-kicky mu svištěly kolem hlavy jeden za druhým. Bohužel v těchto zápasech nebyly povolené kolena na hlavu, což výrazně menšího Corela, který se navíc hodně předkláněl (zřejmě zlozvyk z kick boxu) zachránilo před ukopnutím hlavy. I tak ovšem zvítězil bez větších problémů náš Honza Polák.
Po těchto amatérských zápasech následovala půlhodinová přestávky a pak přišla druhá část večera - tedy profizápasy. Hned v prvním se představil na pět kol Petr "Brtník" Kalenda proti Christophovi Gsottbauerovi. No a děly se věci! Rakouský zápasník hned od počátku ukázal, že se jedná o špičkového borce (statistika deset zápasů a deset vítězství!) a Brtňa bude mít plné ruce a nohy práce. Zejména přední high-kick měl Rakušan extranebezpečný a hned z kraje prvního kola si Brtňa pěkne zahulil. Nicméně s postupujícím časem se Petr neustále zlepšoval, začínal přebírat iniciativu zápasu a Christophovi pěkně zatápěl. Nádherný fight vyvrcholil v pátém kole, kdy se Brtňovi zadařil excelentní high-kick ze zadní nohy, který Christoph ani během počítání nerozdýchal a utrpěl tak svou první porážku KO.
V dalším profi fightu se představil za Gladiator promotion team velký showman ze Slovenska Oto Merlin. Proti němu nastoupil Thomas Grainer. Oto od počátku zápas kontroloval a jako obvykle si neopustil parádičky pro diváky, kteří se dostávali pěkně do varu. K tomu přispívala i Saša, která v profizápasech nosila v přestávkách mezi koly čísla. Divákům při pohledu na ni málem vypadaly oči z důlků a ozvěna jejich řevu zní v hale zřejmě ještě teď. Když přišlo vyhlášení, rozhodčí překvapivě zvedl ruce oběma borcům - tedy remíza. Opět značně kontroverzní rozhodnutí.
V třetím profizápase nás reprezentoval Petr "Bugati" Brzobohatý, který nastoupil proti Sašovi Javanovičovi. Oba zápasníci divákům nabídli vynikající fight, ve kterém nechali srdce. Pět kol neuvěřité bitvy, kde bylo k vidění excelentní technika i obrovská tvrdost. Bugati, který nastoupi ani ne týden po vítězném zápase v Berlíně, nic nedbal na rozkopané holeně a bolavá stehna a sázel to do soupeře, co se do něj vešlo. Ten spoléhal zejména na vynikající ruce, i když ani kopy a klinč neměl vůbec špatné. Jovanovic nakonec vyhrál 2:1 na body, ale Bugati předvedl excelentní výkon.
Do devátého zápasu večera nastoupil Jiří "Sněhulák" Jaroš proti Ercanovi Kocakovi z Vidně a zápasilo se tentokrát v kick-boxu. Jirka předvedl výborné první kolo, kdy svého soupěře zle potrápil hlavně nohama. V druhém kole se však nechal trochu strhnout divokým tempem a pouštěl se s dobře boxujícím Kocakem do zbytečných přestřelek, ve kterých oba ignorovali takové "zbytečnosti", jako jsou kryty. S Tomem jsme si v rohu málem vyřvali hlasivky a celá hala doslova šílela. Během pauzy se Jura trošku zklidnil a v dalších kolech si už dobře boxujícího Rakušana nepouštěl tolik k tělu a zásoboval ho rychlými kopy. Ovšem ani Kocanovi nohy nebyly vůbec špatné a předvedl několik pěkných otoček, které sice Jirkovi nic neudělaly, ale u diváků vzbudily frenetické nadšení. Když přišlo vyhlášení, rozhodčí zvedl ruku Sněhulákovi, což diváci a soupěř nesli značně nelibě.
Po krátkém proslovu, jehož smysl mi uniknul, přišel na řadu předposlední zápas. V něm měl náš Jozef Mihalco náramně těžkého soupěře: Foada Sadeghiho, známého z prestižních seriálů Superligy. Po počátečním oťukávání přišel pro našeho zápasníka moment, na který se bude snažit asi co nejrychleji zapomenout - ukrutý hák přímo na bradu a KO. Rakouští organizátoři projevili v tomto směru trestuhodnou nepřipravenost a tak jsme Jožina dávali dohromady vlastními silami, což se naštěstí po chvíli povedlo.
Před posledním zápasem následovala opět přestávka a pak show nějakého obskurního rakouského umělce v podivném kostýmu. To na mě bylo trošku silné kafe, tak jsem se radši šel mrknout, jak je na tom náš free fighter Filip Kubančík. Byl na tom velice dobře, což během cca dvacetisekundového zápasu poznal i jeho soupěř Safet Feratovic. Tomu po krátké pěstní přestřelce a strhu nasafil Filip na zemi škrcení. Safet napřed zčervenal, pak zmodral a když začínal zelenat, zápas odklepal. 
Zpáteční cesta se odehrávala v rytmu punkových songů a zpěvu mého jmenovce Mullera. Rekord dojet z Lince do Brna pod tři hodiny se nám díky jedubabě na celnici překovat o pár minut nepodařilo, ale i tak byl náš čas vynikající a před čtvrtou ráno už jsme se již váleli v postelích.


Vánoční večer bojovníků, Praha, Velký sál Lucerny, 31.12.2003


Vánoční Lucerna je již tradičně jedním z nejprestižnějších turnajů, který se u nás koná. Letos, vhledem k jejímu desátému jubileu, organizátoři přichystali opravdovou lahůdku: zápasy ČR versus Thajsko. Vzhledem k tomu, že náš brněnský klub měl v celkem sedmi zápasech čtyři želízka v ohni, sešel se v Lucerně pěkný brněnský kotel. Samotným zápasům předcházelo představení všech bojovníků, které se díky rituálu stužkování docela protáhlo. Zajímavé bylo, že během něj pouštěl DJ kapelu Massive Attack, což je ukrutná depka a docela uspávačka. Nicméně zkušený moderátor Pepa Melen (je fakt dobrej, ale ta jeho písička z osmedesátých let "Nééé pětku néééé" mě bude asi už napořád strašit ve snech) dokázal klimbající obecenstvo před prvním zápasem zase pořádně nakopnout.
Hned v prvním faightu jsme měli svého zástupce a nebyl jím nikdo jiný, než Michal Hansgut, alias Hanzi, alias Housenka, alias Mlha, vulgo Mlhovka, vynikající a velmi zkušený bojovník. Proti němu nastoupil thajský bijec Demnern Pesanthia (fakt jsem musel chvílema obdivovat moderátora, že nejenom ty jména vůbec uměl přečíst, ale ještě je dokázal mohutně zakřičet). Thajec si zatančil na úvod tradiční Wai kru, za což byl odměněn zaslouženým potleskem a šlo se na to. Oproti zapasům na Heaven or Hell mi přišlo, že Thajci na Lucerně měli poněkud jiný styl, byli agresivnější a méně hraví, což byla dle mého názoru trošku škoda. Nicméně pro běžné dívaky byly zápasy díky tomuto dynamičtějšímu pojetí boje možná atraktivnější. Thajec měl obrácený gard, což bylo pro Hanziho docela nepříjemné, zvlášť ohledem na to, že si tak vyžral všechny ukrutně round-kicky, které mu Thajec ze zadní nohy sázel. Hned z kraje zápasu Hanzimu hrozným stylem nateklo předloktí, kterým si ty Thajcovi bomby vykrýval a bylo jasné, že tohle bude pro našeho bojovníka opravdu těžký zápas. Thajec měl navíc obrovský přehled, všem Hanziho tvrdým hákům se vyhýbal a okamžitě kontroval lokty, takže jsme se v našem rohu s trenérem modlili, aby nějaký nepřistál Michalovi v obličeji, protože to by mu asi přibyly další pěkné stehy do sbírky. Naštěstí Hanzi má velmi dobré úhyby, takže žádný loket nechytnul, ale později vyprávěl, jak vždycky jen cítil, jak mu sviští kolem hlavy. I přes totálně rozsekanou ruku zvládl Mlhovka všech pět kol a nakonec odešel poražen na body. Ukázal tak, že má obrovské srdce bojovníka a že si vzal za své naše oddílové heslo "Bolest neexistuje." :-)
Do druhého zápasu nastoupil za Muay thai Brno Josef Mihalco, který vyfásnul Thajce Piyawata Tinthonga. A hned od počátku je děly věci, které přivedly publikud doslova do varu. Jožin se vrhnul na Thajce od první vteřiny naproto nepompromisně a začal do něj řezat hlava nehlava. Šílené tempo skončilo asi po půl minutě klinčem, po kterém se oba bojovníci ocitli na zemi. Jonžin akčně vstal, ale na hlavě měl několikacentimetrovou hlubokou tržnou ránu, ze které mu pěkně crčela krev. Okamžitě jsme ho začali ošetřovat a vzhledem k tomu, že zápas byl v kategorii A, pokračovalo se dál. Instrukce pro Jožina byly ale jasné: vsadit všechno na to, že Thajce co nejdříve knouckoutuje, protože bylo zřejmé, že při dalším úderu loktem do hlavy by bylo krvácení natolik silné, že by nemohl pokračovat. Jožin splnil instrukce bezezbytku a začal do Thajce bušit jako o život. Obecentvo řvalo a asi po půl minutě ukrutné řežby se Thajec po zásahu kolenem do hlavy sesul k zemi a bylo jasné, že v dohledné době nevstane. Na místo se seběhli lékaři a začali ho křísit, což chvíli trvalo, ale otřesený Thajec nakonec vstal. Doslova infarktový zápas tak Jožin vyhrál KO a náležitě se z toho radoval.
Třetí faight a znovu Muay thai Brno versus Thajsko. A opět bylo na co koukat: nastoupila totiž naše nová akvizice a obrovský showman Oto Merlin, který se skvěle uvedl v zápase s Igorem Chinem z Teplic. Jeho soupeř Papan Tinkthong (že by nějaký příbuzný od King Konga?) byl ale extémně zkušený bojovník a od počátku to bylo znát. Hned v prvním kole nasolil Otovi strašnou bombu loktem do obličeje, po které se náš zápasník chvíli dával dokupy, ale ukázal, že je tvrdý borec a pokračoval. V druhém kole chytil Oto další loket na hlavu, tentoktát navíc s poměrně hlubokou tržnou ránou, ale ani to Otu nemohli přinutit zápas vzdát. Ve velice pěkném a tvrdém dulelu, kde se odbouchalo všech pět kol nakonec prohrál Thajec na body, ale Oto opět ukázal, že je obrovskou nadějí našeho thai boxu.
V dalších třech zápasech náš klub neměl zastoupení a vzhledem k tomu, že jsem pomáhal trenérovi, jsem je viděl jen letmo, takže touze telegraficky: Wirachai Sukhachon porazil na body Igora China z Teplic, Petr Polák knouckoutoval low-kickem Chomchaie Sukjona (údajně mu tím ultratvrdým low-kickem poněkud zpřethal vazy nad kolenem) a Jiří Apletauer z KTSO Praha knockouval zvedákem Rungrota Yaiwonga.
Poslední zápas večera a to znamenalo, že nastoupit nemohl nikdo jiný, než naše hvězdá mlátička Tomáš Hron. Proti němu se do ringu postavil o skoro dvacet čísel menší a náležitě oplácaný Thajec Suriya Saharak (první obtloustlý Thajec, kterého jsem v životě viděl - no, ale já teda Thajců zrovna moc neviděl). Tomáš opět předvedl, že patří k naprosté světové špičce a v podstatě nedal Thajcovi, který měl nebezpečné zejména high-kicky, žádnou šanci. Thajec byl několikrát počítaný, navíc mu už od třetího kola začala docházet fyzička a zjevně si nevěděl s vyšším a technicky mnohem lépe vybaveným Tomášem rady. Nakonec byl rád, že zápas dokončil a Chřestýš si mohl připsat po vítězství 3:0 na body další zářez za pažbě.

 


 

Finále KING OF RING, Itálie, 29.11.2003


Přiznám se, že na tuhle akci jsem odjížděl trochu s rozporuplnými pocity, protože jsme kvůli ní museli zrušit naši účast na benefičním koncertu, kde jsem hodně chtěl hrát... ale co se dalo dělat, obojí se stihnout nedalo. Trošku mi zlepšilo náladu, když jsem zjistil, že pojede vysoce sympatická sestava - jako trenér Tomáš Hron, další fajteři Mlhovka a Rober Býček ze Zlína, promotér Milko Deučman + Tomáš zval ještě svou milou Vendulku. Mlhovka si před cestou ještě trochu zajezdil na rotopedu, jelikož s váhou měl menší problém a pak už hurá na cestu. 
Ta ubíhala vesele za poslechu poněkud rozdílných hudebních stylů - já zásoboval CD předrávač melodickým metálkem (Nightwish, Evanescence), Tomáš měl zase pár svých favorizovaných CD (Landa, Divokej Bill) no a Milko nám rozšířil hudební obzory chorvatkými hitůvkami. Díky vychytanému naváděcímu systému v Milkově autě odpadalo neustálé hledání v mapě a podobné akce, na které jsem zvyklý z našich kapelových zájezdů. Jako správní intelektuálové jsme cestou rozebírali různá závažná ekonomicko-společenská témata s politickým aspektem, vše samozřejmě v kontextu muay-thai. Pokud nás začínala přepadat únava, Tomášek nás dokázal účinně probrat. Zasvěcení ví, jak to myslím... :-)
Do hotelu jsme dorazili kolem sedmé večer a ukázalo se, že ubytování nám taliání vybrali opravdu pěkné. Bydlel jsem na pokoji s mistrem Mlhovkou, což byla pohoda, alespoň jsme se tam pěkně vešli. Vzhledem k tomu, že po cestě nás pěkně trápil hlad, vyrazili jsme na večeři, kterou organizátoři nachystali v nedalekém restaurantu. No a tam to začalo... Napřed nikdo nechtěl věřit, že nejím maso, ale když uvěřili, donesli mísu nejlepších špaget, které jsem kdy jedl, fakt ukrutná lahůdka! Tomáš se taky nenechal dvakrát pobízet a tak číšníci jen kmitali, aby zvládli všechny nakrmit. Po špagetách následovalo pro ostatní ještě kuře a pro mě opékaná zelenita se sýrem, který vypadala až na jeden kousem něčeho, co připomínalo dlouho mrtvou chobotnici, velmi sympaticky. Během večeře se také trousili další zapasníci - i přes to, že to byli hvězdy ověnčené různými tituly, vypadali jako sympaťáci a pohodoví týpci. I když musím říct, že na mě vyšel na první zápas zrovna chorvatský bojovník Ante Varnica, který se tvářil i s četným týmem kolem sebe jako by právě spořádal mísu obvzlášť kyselých citronů. 
Jak jsme byli poučení, zápasit se mělo podle pravidel muay-thai, sice bez loktů, ale včetně klinče bez omezení kopů koleny. To chorvatskému borci, který byl kick-boxer a asi o hlavu menší než já, vysloveně nevyhovovalo. Jeho trenér se začal ukrutně rozčilovat a jak jsem se ráno dozvěděl, přes noc si s organizátorem vyhádal, že v našem zápase nebude klinč povolený a kop kolenem se bude moct udělat jen jeden... docela mě to naštvalo, protože mi klinčování vyhovuje a kopy kolenem trochu neskromně považuju za svou docela dobrou zbraň. No ale co jsem mohl dělat, kdyby bylo po mém, klidně bych to nechal i s loktama, ale tohle jsou politická rozhodnutí, které neovlivním. 
V sobotu po snídani jsme vyrazili trochu to omrknout do města a nakoupit pár blbostí. Pak nás čekal oběd na obvyklém místě, kde se znovu opakovaly nevraživé pohledy od Chorvatů a pokus o válku nervů - moc jsem nechápal a co jim jde...
Po obědě jsme si šli na chvilku zdřímnout, což pro zápasníky v praxi znamená stav, kdy civí do zdi a v duchu si přehravají asi 150 x svůj nadcházející zápas. Kolem šesté večer byl sraz před hotelem na odjezd do haly. Nasoukali jsme se do připraveného autobusu a... nic. Chorvati nikde. Čekání se protahovalo a postupně se začali trousit zvěsti o nějakých problémech nástupem chorvatského kick boxera... no, nebudu to protahovat, z chorvatské výpravy nakonec vypadlo, že jejich bojovník nenastoupí! Málem mě z toho kleplo, rozjedou proti nám takovou válku nervů a nakonec nic... Kazdopádně jsem se vůbec nezlobil, že Varnica z turnaje odstoupil, znamenalo můj postup přímo do semifinále, což mě rozhodně potešilo. Ha, ha, asi ty války nervů mají přece jen něco do sebe, byl to opravdu snadno vyhraný zápas. :-)
Po menším bloudění jsme dorazili do haly, která byla fakt super, velká světelná i hubení aparatura... parádička.
Nalezli jsme do šatny, kde jsme byli spolu s francouzským trojnásobným Mistrem světa Achilla Rogerem (dobrej týpek a sympaťák) a po nezbytném focení v různých věcech od sponzorů jsme se začali rozcvičovat. 
Jako první šel ke svému zápasu z naší výpravy Robert Býček, na kterého vyšel Venecian (nejsem si moc jistej, že jsem to napsal dobře), asi stokilový černoch, který trénuje ve VOS gymu s Ernesto Hoostem. Robertovi zápas bohužel nevyšel podle jeho představ a Venecian mu rozkopal nohu, takže prohra... Poté vyrazil ke svému boji z naší šatny sympaťák Achilla, no ale byl zpět co by dup, jelikož ho poněkud zmasakroval rumuský bojovník, který si říkal Ivan Drago (což mi přišlo lehce bizarné pojmenování). 
Pak přišly na řadu semifinalové zápasy a tedy i můj souboj. Petera Vargu z Maďarska znám docela dobře, je to vynikající a hlavně velice zkušený boxer (měl kolem 50 zápasu a přes 40 vyhraných), postoupil také rovnou do semifinále, jelikož jeho soupěř ze Švédska vůbec nepřijel. Za nástupovku jsem si jako tradičně zvolil Tisícovky a když to pořadatelé pořádně osolili a pustili nezbytný kouř, mohlo se jít na to. 
Samotnému zápasu předcházelo jako obvykle krátké poučení od rozhodčího, jeho podivné směsi italštiny a angličtiny jsem nějak zvlášť neruzuměl, ale předpokládám, že nic převratného neříkal. A pak gong a řežba začala.
Když zápas hodnotím zpětně, myslím si, že hlavní příčina mé prohry byla v tom, že zápas šel od počátku moc lehce. Přece jen se projevila moje malá zkušenost a poté, co Vargovi prošly všechny low-kicky a po každém round-kicku odletěl o metr, říkal jsem si, že to bude pohoda. Navíc jsem měl díky běhání fyzičku jak snad nikdy a na konci kola jsem nebyl vůbec unavený a začal jsem být nezdravě laxní a neopatrný a soupeře jsem totálně podcenil. Prostě hloupost, kterou doufám, že už nikdy neudělám, protože jak jsem na vlastní kůži poznal, že supertíze a mezi takto kvalitními zápasníky stačí jeden úder a všechno je jinak. Varga využil chvíli před koncem prvního kola mé nepozornosti a nasolil mi takový pravý hák, že jsem viděl všechny andělíčky. Sice jsem to během počítání rozdýchal, Varga jako zkušený bijec šel hned znovu do mě a za chvilku nebylo co řešit a já šel z ringu a nechápal, jak jsem mohl tak blbě prohrát, když jsem se už považoval za vítěze. Každopadáně zkušenost k nezaplacení. 
Po vykoupaní jsem šel sledovat další zápasy a bylo na co koukat, protože předposlední zápas před finále nastoupil k vloženemé faightu Michal Hansgut alias Mlhovka. Jeho soupeř z Itálie mohutně podporovaný místním publikem se na něj vrhl jako velká voda, ale Hanzi prokázal obrovský přehled a zkušenost a nenechal se zalačit do defenzívy. K vidění byl velice pěkný, technický zápas, který by Hanzi, kdyby byl jen trošku aktivnější, určitě vyhrál. Takto to skončilo remízou, ale Hanzi předvedl jako obvykle super výkon.
Poté následovalo finále, kde Varga jednoznačně porazil Venetiana, Pás krále ringu tak putuje stejně jako při turnaji v Brně do Maďarska. A pak už se frčelo domů...


NOC ŠAMPIONŮ, Praha, Velký sál Lucerny, 25.11. 2003


Trošku netypicky začnu reportáž z téhle akce už popisem cesty do Práglu, protože jsme si během ní užili docela slušnou dávku adrenalinu. Jako dopravní prostředek jsme totiž zvolili naši kultovní kapelovou dodávku, zvanou kvůli svým specifickým jízdním vlastnostem TITANIK. Řízení je ujal Mlhovka a po počátečním nesmělém sbližování s různými technickými vychytávkami (rozjíždění na dvojku, stěrače, které se spouští sami od sebe, nejde zařadit zpátečka atd.) a posbírání kluků po městě, jsme v pěkném počtu osmi lidí vyrazili na Prahu. Ceste vesele ubíhala až asi na 130 kilometr, kdy Mlhovka oznámil, že nám dramaticky ubývá benzín a přestávají svítit světla. Samo od sebe také přestalo hrát rádio a teplota motoru klesla podle ukazatele k nule. To mám začalo být lehce podezřelé a asi po kilometru bylo jasné, že jsme pro tuto chvíli dojeli. Jak vyšlo najevo, z nějakého tajemného důvodu se vybila baterie a TITANIK odmítl další spolupráci. Vzhledem k tomu, že Brtňa s Buldozerem měli mít zanedlouho vážení, začali jsme hekticky obvolávat známé o pomoc. Zárověň jsme stopovali a snažili se, aby náš nesvítící koráb nesmetl nějaký zuřivý kamioňák. Pomoc naštěstí přišla skoro z nebes, protože kolem projížděl známý ultimátní zápasník Pavel Petrásek a zachránil nás před nejhorším. Vzal TITANIK do vleku a po nějaké době se záhadně akumulátor sám od sebe zpravil a zase jsme frčeli. Menší martyrium jsme si pak prožili ještě v v Praze, kdy nám po zaparkování vyvřela voda v chladiči a vytekla na parkoviště, ale to už nám nemohlo zkazit náladu.
Samotné zápasy startovaly kolem osmé hodiny a hned první fajtík byl velice očekávaný. Nastoupila totiž naše exceletní mlátička z Brtnice, na kterou čekal teplický David Marcina. Zápas začal ve svižném tempu, bylo vidět, že oba borci byli pěkně našláplí. David sázel hlavně na rychlé a tvrdé ruce, Brtňa exceletně klinčoval a kopal a i boxerské údery měl super. Zápas měl rychlé tempo a i když byl souboj vyrovnaný, přece jen bylo vidět, že Brtňa je aktivnější. Když tedy při vyhlašování zvedl rozhodčí ruku našemu bojovníkovi, nikoho to nepřekvapilo a Brtňovi se dostalo zasloužených ovací. Nicméně i David ukázal, že je skvělý bojovník.
Druhý zápas a opět jsme měli zastoupení - tentokrát v podobě Petra "Buldozera" Heneše. Bohužel ale tenhle zápas s Davidem Onuferem mu příliš nevyšel, hned v prvním kole dostal několikrát kop kolenem mezi nohy, což mu zrovna na pohodě nepřidalo. Oklepal se z toho vlastně až v pátém kole, kdy rozjel několik skvělých kombinací, ale to už bylo trochu pozdě. Vítězství tedy připadlo teplickému bojovníkovi.
Třetí zápas a v ringu se objevila supertěžká váha, což mě obvzlášť zajímalo. Miloš Kopták z Pardubic si zabouchal s teprve šestnáctiletým, ale už extrémně zkušeným (100 zápasů!!!) Holanďanem Gerardem Duivenem. Hned v prvním kolem trefil Miloš Holanďana pěkným kolenem na hlavu a Gerard byl počítaný, ale oklepal se z toho a s přibývajícím časem se čím dál víc zlepšoval. Nicméně na body vyhrál zápas zkušenější Miloš 3:0.
V dalším fajtíku jsme měli opět zastoupení a to Oto Merlinga, který měl za náš klub první zápas (za Slovensko jich před tím odbouchal tuším dvacet). Hned od začátku bylo jasné, že bude na co koukat. Jeho soupeř Igor Chin je známý svým buldočím stylem, Oto je naopak technický borec a zároveň skvělý showman. Superychlé tempo, Otovi excelentní lokty a kolena a proti tomu Chinova vytrvalost a obrovské srdce... naprosto skvělý zápas, který zaslouženě skončil remízou. Oto se předvedl ve výborném světle a je jasné, že máme v Brně zase jednu naději jako hrom.
Do posledního zápasu se opět přiřítila jako velká voda naše megastar Tomáš Hronů. :-) V jeho případě se už ani netipuje, jestli zápas vyhraje, nebo ne, ale kolik vydrží soupeř kol. Tentokrát to nebyly ani dvě a do ringu letěl ručník, který holandskému zápasníkovi Saiedu Hanghniovi doslova zachránil život. Tomášovi kolena na hlavu a drtivé low-kicky ho budou asi ještě dlouho strašit ve snech.
No a pak už se jelo domů. Trošku jsme před tím trošku vystrašili holky, co s námi jely, vylíčením vize, jak na dálnici budou stopovat auta, aby nenarazila do našeho nesvítícího TITANIKU, popřípadě, jak dodávku budou tlačit, ale nesly to statečně... Cestou k autu jsme také potkali na Václaváku jistého právě odzápasícího klučinu, jak si dopřává v KFC, ale vzhledem k tomu, že náš trenér Karel Kaiser už má zapojený internet, nebudu ho jmenovat. Zasvěcení dobře ví, o čem je řeč... :-)
Titanik nakonec až na jednu slabší chvilku, kdy nám v té nejhustší mlze přestala jít světla, ukázal, že rozhodně není na odpis a ve tři ráno jsme byli doma jako na koni. :-)


VEČER GLADIÁTORŮ, BRNO-BOBY CENTRUM, 31.10.2003

Akce v brněnském Boby centru patří tradičně k prestižním galavečerům, které slibují super zápasy a Večer gladiátorů to jen potvrdil. Role moderátora se ujal Pepa Melen, známý příznivcům totalitní pop music svým poněkud obskurním hitem "Nééé pětku nééé, já jsem v tom nevinně". Ale musím říct, že moderování mu jde výrazně lépe, než zpěv infantilních písní. Takže i po této stránce bylo vše OK. Z mého pohledu velice kladně hodnotím, že akce netrpěla různými dramaturgickými zvrácenostmi typu hudebních nebo "zábavných" vystoupení podivných pseudocelebrit z TV NOVA. 
Než se začnu věnovat samotným zápasům, musím se omluvit bojovníkům, kteří se utkali s našimi borci, že jsem nezachytil jejich jména, jelikož jsem pomáhal při přípravách na zápasy. Snad se na mě moc nebudou zlobit... Také si odpustím hodnocení zápasů ve free fightu a boxu, jelikož tomu nějak extra nerozumím a ani jsem je moc nesledoval.
Jako první nastoupil ke svému zápasu v Muay-thai za Brno Peťa Brzobohatý, což je terve devatenáctiletý velice nadějný zápasník. Petr je výborně technicky vybavený a nechybí mu ani pořádná tvrdost, o čemž by mohl obsáhle poreferovat jeho soupeř z Opavy, kterému bylo teprve šestnáct let. Bohužel jsem tento zápas neviděl, jelikož jsem v šatně připravoval k boji Petra Kalendu, ale podle referencí to byl velice pěkný boj, který Peťa jednoznačně vyhrál na body.
Hned od druhého zápasu si slibovali všichni zasvěcení pikantní podívanou, jelikož Petr Kalenda, zvaný též podle svého místa výskytu Brtník, popřípadě Whirlybird (Bojový vrtulník), se vyznačuje naprosto nekompromisním pojetím boje, který pro jeho soupeře končí pěknou sodou. Ani tento zápas nebyl výjimkou a po počátečním velice krátkém oťukávání se Brtňas jako obvykle excitoval a pár high kicky a naskočenými koleny na hlavu svého maďarského soupěře doslova zrušil. Maďar si myslím ještě teď v duchu říká, co komu udělal, že ho nasadili proti takové mlátičce. Brtňa tímto zápasem jednoznačně potvrdil, že patří k obrovským talentům a nadějím nejen brněnského Muay-thai.
Další zápas a do ringu nastoupil na Muay-thai Brno další vynikající zápasník André Raiders. Ten vyfásnul bojovníka z KTSO Praha. André v poslední době zlepšil zejména ruce a tak se jeho soupeř dočkal pár pěkných granátů. Zápas byl hodně vyrovnaný, Andrého soupeř sázel zejména na dlouhé klinče, kde se díky své výšce prosazoval koleny a lokty, André naopak předvedl velice dobré boxerské údery. Rozhodčí nakonec zvedli ruku pražskému zápasníkovi, ale souboj byl hodně vyrovnaný a oba borci předvedli vynikající výkony.
Předposlední zápas a v něm nastoupil Petr Polák z Teplic, proti velice zkušenému 37 letému zápasníkovi z Maďarska. Petr od počátku do Maďara nekompromisně tlačil, ale jemu se dařilo hodně dobře bouchat z úsputu - přece jen zkušenosti byly poznat. Během druhého kola však už přestával stupňujícímu se tempu Petra Poláka stačit a tak zápas ukončil.
Poslední zápas a za Brno nastoupila naše megahvězda Tomáš Hron, alias Rattle-Snake (Chřestýš). Diváci přivítali Tomáše bouřlivými ovacemi, kdyby to bylo na nějakém koncertě, jistě by po něm lítali od fanynek plyšáci, popřípadě spodní prádlo. :-) Tomáš nenechal od počátku nikoho na pochybách, že se s maďarským borcem, který byl dlouhý jak písnička, popřípadě jak já (200 cm), nehodlá dlouho párat. Bylo vidět, že si na tréninku Tomáš pěkně nacvičil, jak mlátit čahouny, naše sparingy mi fakt dávají pěkně zabrat. :-) Už v prvním kole skončil jeho soupěř několikrát na zemi a ani největší maďarofilové nedoufali, že by vydržel čelit Tomovým drtivým technikám celých pět kol. Což se záhy potvrdilo a Tomáš, přestože nebyl před zápasem zcela ve své kůži, maďarského borce nekompromisně vyprovodil a mohl si nerušeně vychutnávat ovace fanoušků a fanynek.


Večer gladiátorů, Brno, Boby centrum, 19.2.2004

Letošní první thaiboxerské klání v Brně se konalo již tradičně v Boby centru, které je jinak proslulé zejména dekadentními diskotékami - ale tentokrát se Laser show hall neotřásala v rytmech techna, ale thajských píšťalek a hromových výkřiků "Oéééj!". Akce byla zajímavá tím, že kromě muay thai bylo na pořadu i několik free fight zápasů, ve které měli premiéru bojovníci z našeho oddílu.
Jako první nastoupil do ringu Jaroslav Hovězák z brněnského Gladiátor týmu, což je známý a úspěšný judista, který se po naučení základů muay-thai přeorintoval na free fight. No a hned první zápas mu vyšel náramně, když se svým soupeřem Peterem Hýravým ze Slovenska asi po minutě nekompromisně praštil o zem, tam ho chvilku nechal vydusit a pak mu nasadil páku na ruku, po které slovenský zápasník odplácal. 
Druhý fightík byla opět česko-slovenská záležitost. Nás reprezentoval Michal Hamršmíd z VT Jihlava a slovenské barvy hájil Rastislav Haščič. Ze zápasu jsem viděl jen chviličku (nutno podoknout, že zápas nějakou extra délkou zrovna neoplýval), jelikož jsem připravoval Jirku "Sněhuláka" Jaroše, ale vypadalo to na poměrně jasnou převahu našeho zápasníka. Za cca dvě minutky nebylo co řešit s slovenský bojovník okvačil z ringu poražen.
Poté se mezi šestácti provazy objevil za Muay thai Brno Sněhulák a proti němu nastoupil Petr Čajňák, která nemá z posledního zápasu s Petrem Zobcem na nás Brňáky zrovna příznivé vzpomínky. No a je třeba říct, že ani po tomhle zápasu k nám asi horoucí láskou nezaplane, jelikož už v prvním kole dostal takovou sodu, že mu trenér hodil do ringu ručník. Každopádné v ultimátních zápasech patří Čajňák ke špičce, ale thai box musí ještě poněkud pilovat.
Zápas brněnské extramlátičky Petra "Brtni" Kalendy trval všeho všudy asi 30 vteřin a maďarský borec András Lukats zřejmě ještě teď lituje, že do ringu vůbec lezl. Jak se dalo očekávat, dostal hned z kraje několik nehorázných bomb, zejména koleny, takže zůstal ležet na podlaze s rozbitým nosem. Poté zápas vzdal, což bylo velice moudré a prozíravé rozhodnutí v zájmu jeho zdraví. Brtňa se jako obvykle ani moc nezapotil a podpořil svou excelentní zápasovou bilanci jednoznačným vítězstvím.
Další zápas byl v amatérském boxu a strávil jsem ho klábosením se známými, ovšem podle referencí se nic zásadního nestalo a Josef Prôschl porazil na body Rostislava Raidu (váha -60 kg).
Po hudebním vystoupení moderátora Josefa Melena, které jsem si nechal v rámci zachování svého dušeního zdraví ujít, nastoupil k velice očekávanému utkání ve free figtu Petr "Buldozer" Heneš proti Tamási Berényimu z Maďarska. Oba jsou rození thaiboxeři, což bylo na průběhu velice pěkného a poprvé za večer i trošku delšího zápasu, vidět. Buldozer uštědřil Maďarovi několik vypečených low-kicků a pár pěkných granátů, Tamás ale ukázal, že je tvrdý borec a nenechal se zlomit a zdařile kontroval. Asi po dvou minutách se oba borci ocitli na zemi, kde si minutku poleželi ve svorném objetí. Pak se Henešákovi podařilo se vyprostit a zasypal Maďara sérií ukrutných granátů, které Tamáš už nerozdýchal a bylo po všem. Radost Heneše z prvního vítězství ve free fightu byla obrovská a je jasné, že se tady rodí nová naděje tohodle zajímavého sportu.
Další zápas se odehrával v rovněž ze free faitu a nastoupil v něm po dvou letech odpočinku Josef Žák z Jihlavy proti Maďarovi Timérovi Brunnerovi. Jednalo se u supertíhu, tak jsem zápas sledoval s velkým zájmem. Maďar byl typický thaiboxer a bylo trošku viďět, že na free fight ještě sbírá zkušenosti a chtěl by zápas přečkat pokud možno v postoji a moc se neválet po zemi. To se mu celé první kolo dařilo a Žákovi znepříjemňoval pobyt v ringu zejména pěknými údery loktem. V druhé kole se ale Žákovi zadařilo dostat Brunnera na zem a bylo po všem. Velice pěkný a zajímavý zápas tak skončil po cca 8 minutách vítězstvím jihlavského bojovníka.
Další fajtík byl pro brněnský barvy, reprezentované Michalem Hansgutem, vyloženě smolný. Roland Voros z Maďarska, který dostal v prvním kole od Hanziho pěknou sodu, se v druhém zmátořil a několika tvrdými údery našeho zápasníka pěkně potrápil. Na obvykle výborně fyzicky připraveném Hanzim se začalo projevovat, že nemá svůj den a po jedné z bomb byl počítaný. navíc chytil velice nepříjemný kop kolenem na žaludek a v třetím kole bylo jasné, že výborně boxujícího i kopajícho Maďara asi nepřebouchá. Prostě není každý den posvícení a tak pro Hanziho zápas skočil jeho porážkou.
Devátý a závěrečný fight a ten nemohl patřit nikomu jinému než Tomáši Hronovi. S tím si dal odvetu Gábor Hortobágyi, což je dvoumetrový Maďar, kterého už jednou Tomáš vyprovodil z ringu. Ani tentokrát tomu nebylo dle očekávání jinak a i když se Maďar urputně snažil a zejména rukama předvedl pár pěkných úderů, po kopu kolenem na žebra se složil a bylo po všem. Tomáš prostě jako vždy nezklamal.


 

« zpět |