13. – 18.9.2004 World Championship WKA a IAKSA, Švýcarsko

12.9. Jsme vyjeli (Petr Brzobohatý, Petr Zobec, Jaroslav Devera) směrem na Basilej což je ve Švýcarsku. Cesta probíhala bez větších problému za necelých 11hodin jsme dorazili na hotel, který nevypadal zle. Večer jsme museli jít běhat, abychom měli ráno váhu mě a Jardovi chybělo asi tak kilo ale Petovi chybělo 3kg.

13.9. Bez snídaně jsme se odebrali do haly, kde probíhala registrace, vážení a doktorská prohlídka. Tohle papírování trvalo neuvěřitelných 5 hodin. Já (Petr Brzobohatý) s Jardou jsme navážili v pohodě ale Petovi chybělo ještě kilo a tak musel jít běhat. Po půl hodině běhání a skákání přes švihadlo navážil regulérních 75kg. Bohužel to však Petu stálo hodně sil a necítil se v pohodě.

14.9. Dneska bylo oficiální zahájení turnaje a první eliminační zápasy. Já jsem dostal volný los takže jsem postoupil do semifinále bez zápasu. Petr Zobec zápasil s rakouským bojovníkem, který měl vyčkávací styl. Stále kombinoval z ústupu a nakonec vyhrál na body takže Petr Zobec bohužel vypadl z turnaje. Jarda Devera postoupil přes Kambodžského borce bojujícího za domácí švýcarsko ale všichni jsme se shodli, že viděl thaibox pouze v televizi a tak Jarda postoupil do semifinále.

15.9. Já i Jarda jsme nastoupili proti borcům z kosova. Jarda bohužel vypadl, jeho soupeř byl velice zkušený a dokonce i technicky vyspělí a celé mistrovství nakonec vyhrál. Můj soupeř neměl tolik zkušeností do kombinací šel docela splašeně, překvapili mě hlavně jeho push-kicky. Já jsem celý zápas bodoval hlavně přesnými koleny. V třetím kole měl být počítán po jednom z kolen ale rozhodčí nepochopitelně nechal zápas pokračovat. Nakonec jsem vyhrál na body a postoupil tak do finále. Byl jsem trochu rozbitej hlavně mě bolel nárt na pravé noze.

16.9. Do finálového zápasu jsem nastoupil proti borci z Holandska. Byl docela technický a zkušený. Překvapili mě hlavně jeho bomby v hákách (pár jsem jich koupil). V prvním a druhém kole se mě podařilo pár přesných low kicků na stojnou nohu. A jinak jsem celý zápas opět bodoval koleny. Zaslouženě jsem vyhrál na body.

17.9. Odpočinek

18.9. Celej den jsme se flákali po městě a večer jsme se šli podívat na galavečer K1 o kterým jsme si mysleli že bude hodně dobře obsazen. Což byl, ale bojovníci jako by se šetřili na důležitější zápasy např. Vitali Akramensko vs. Xavit Bajrami. Připadalo nám to spíš jako takovej přátelskej sparing. Nejlepší zápas večera byla jednoznačně obhajoba titulu Petra Poláka proti Paulo Balichovi, který nakonec titul získal na svoji stranu. O další titul si to rozdali hvězdy K1, Mike Bernardo a Petar Majstorovič. Myslím si že zaslouženě ho vybojoval Mike avšak diváci byli jiného názoru.

Autor: Petr Brzobohaty


Evropská eliminace S1, 23.9. 2004, Pardubice, hala Ideon

 

Na této akci jsme měli hned dvě želíska v ohni (Michala Hansguta a Oto Merlina), takže bylo jasné, že je naší společenské povinností jet kluky podpořit. Titanik jsme tentokráte nechali doma, resp. u opraváře (hmmm, zase mu opadl vejfuk, což všechny zasvěcené velice překvapilo), takže vás ušetřím pikantních zážitků z cest - vcelku nic se totiž nedělo, nevybuchovalo, nepřestávalo jet, nepřehřívalo se ani neupadávalo. Samotná akce začala již v šest hodin předzápasy v boxu. Ty jsme sledoval jen letmo, takže pouze pár telegrafických výsledků: Do 60 kg porazil Ondřej Skála 3:0 na body Poláka Marcina Hertleina, do 66 kg remízoval Polák Šimon Porebski s Michalem Ďurovičem a ve váze do 72 kg vyhrál TKO Oleksand Kosiv nad Václavem Černým. Po boxu následovalo nezbytné vystoupení tanečního studia Hroch (kdyby na nějakém gala hrošice chyběly, asi bych měl z takového porušení tradic doživotní trauma) a pak už na řadu přišla pyramida o možnost utkat se s nejlepšími světovými bojovníky v Thajsku na S1. Ondřej Starý (ČR) x Rozle Jazbinsek (Slovinsko) Nasazení Ondry, který bouchá za Macák gym Pardubice, do této pyramidy asi nebyl úplně nejlepší nápad. Ondra má sice spoustu zkušeností a úspěchů z full contactu, ovšem muay-thai je přece jen o něčem jiném, takže bylo vidět, že dostávat kolena a lokty do hlavy mu vůbec nedělá dobře. Od nějakého brutálního KO ho zachránil v druhém kole ručník, který mu tam jeho trenér po pár vypečených loktech prozřetelně hodil do ringu. Vítěz Jazbinsek TKO 2 kolo Michal Vančura (ČR) x Oto Merlin (Slovensko) Ota, který trénuje u nás, na téhle akci reprezentoval zemi svého rodiště a hned v prvním zápase jí udělal velice dobré jméno. Celých devět minut byl aktivnější a hlavně v kliči soupeři pěkně zatápěl. Ten ovšem zejména v prvním kole také nebezpečně vystrkoval růžky, ovšem pak mu trochu došla fyzička a přestože měl v rohu podporu v podobě Hakima jako trenéra, zápas prohrál na body. Vítěz Oto Merlin 3:0 Michal Hansgut (ČR) x Maor Alia (Izrael) Izraelec vypadal docela nebezpečně a nastoupil do zápasu hodně sebevědomě. První kolo bylo spíš takové oťukávací, ale bylo jasné, že Michal má před sebou zkušeného bijce. Nicméně to ho nerozhodilo a hlavně rukama s přibývajícím časem Maora pěkně školil. Nakonec zápas skončil vcelku jednoznačným vítězstvím Hanziho na body. Vítěz Michal Hansgut 3:0 Jan Sláma (ČR) x Igor Chin (Kazachstán) Igor, který momentálně žije a trénuje v teplickém Rasant gymu, nastoupil stejně jako Ota za zemi svého rodiště. Oba borci se ještě před začátkem blískli skvělým wai kru. Zápas měl klasický thajský průběh, tedy opatrný a oťukávací začátek a postupné přitvrzování. Igor působil proti zkušenému Honzovi přece jen agresivnějším dojmem, jeho soupeř pojal zápas až příliš profesorsky, což se mu vymstilo a rozhodčí přidělili vítězství na body Chinovi. Vítěz Igor Chin 3:0 1. Semifinále: Oto Merlin x Rozle Jazbinsek Tak tohle bylo opravdové maso! Ota nastoupil do svého soupeře naprosto nekompromisně a od prvního gongu s ním předváděl thajský "Tanec smrti" (klinč), ve kterém si oba bojovníci uštědřili nespočet kopů koleny a úderů lokty. Ty si záhy začaly vybírat svou daň v obličejích obou zápasníku, takže krev z četných tržných ran tekla proudem (to už je jak z nějakého hororu :-) ). Doktoři i trenéři měli plné ruce práce, takže přes několik přerušení na ošetření největších tržných ran zápas pokračoval až do konce. Při vyhlášení zvedli rozhodčí ruku nakonec slovinskému borci, ovšem před Otovým výkonem také zaslouží smeknout. Vítěz Rozle Jazbinsek 2:1 2. Semifinále: Michal Hansgut x Igor Chin Tito dva bojovníci se už několikrát v ringu potkali a vždy odcházel jako vítěz Michal, takže jsme nepochybovali o tom, že i v tomto zápase tomu nebude jinak. Náš optimismus se přiživil ještě po prvním kole, kdy Hanzi poslal China do počítání po vydařením háku ze zadní ruky. Nicméně Igor ukázal velké srdce bojovníka a pokračoval dál a zápas dobouchal. Ovšem o jeho prohře na body asi nikdo nepochyboval. Vítěz Michal Hansgut 3:0 Finále: Michal Hansgut x Rozle Jazbinsek Slovinec nastoupil do zápasu s obličejem samý šrám, měl tam z předchozího duelu snad deset stehů a tak jsme doufali, že by Hanzi nemusel mít ve tomto zápase příliš těžkou práci - přece jen stačilo Rozleho do stehů párkrát trefit a doktor by zápas pro silné krvácení zřejmě ukončil. Slovinec vypadal navíc proti Hanzimu výrazně víc unavený. To si Michal zřejmě uvědomoval, takže se mu nechtělo se v ringu trápit celých patnáct minut a hned v prvním kole Slovince knouckoutoval jedním ze svých nehorázných granátů. Pás Evropského šampiona S1 tak putuje do Brna. Vítěz Michal Hansgut KO

Blbý a blbější, aneb jak chtěli dva vidláci okrást thaiboxery během tréninku

 

Na sparing z pátku 25.6. 2004 asi nikdy nezapomeneme, stala se během něj totiž příhoda, za kterou by se nemusel stydět ani Tarantino. Po šesté hodině, zrovna když probíhala v tělárně rozcvička před sparingy, přišli dva týpci s tím, že si jdou zaposilovat. Na recepci vyfásli klíčky a klíčky zamířili do šaten. Jeden z nich to vzal ještě přes tělárnu, kde začal trousit rádobyvtipné poznámky typu: "Není ten ring nějakej malej?" apod. Chvíli na to nám přišel oznámit Prsťa, že si máme jít skontrolovat věci; měli totiž podezření, že se týpci pokusili vykrást šatny. Záhy vyšlo najevo, že skutečně zmizelo pár telefonů, nějaké oblečení a peníze. Jeden z povedené dvojky seděl na lavičce před recepcí, klepal se strachy a očekával ukrutnou sodu - jeho hrdinný kamarád uprchnul. Tak nějak jsme zadrženému naznačili, že by měl kamarádovi co nejdřív zavolat, aby se vrátil s ukradenýma věcma, jinak, s ohledem na to, že jsou dneska sparingy a je třeba poznávat nové soupeře, by si mohl docela užít. Týpek, který vypadal, že co chvíli strachem zkolabuje, vzal telefon a začal volat. Ze sluchátka se od jeho druha ozvalo něco ve smyslu: "Vyser se na ně, na magory..." a pak už jen "Pomooooc, pusť mě!" Někteří z nás totiž vyrazili chlapíka hledat a to se jim záhy podařilo - byl totiž tak natvrdlej, že pořád brousil kolem tělárny a špízoval, co by ještě ukradl. Asi za minutku byl i druhej týpek, říkejme mu třeba Natvrdlej slizoun (první zadrženej by se mohl vzhledem k dalšímu osudu překřtít na Tragéda), také mezi námi a s děsem v očích civěl se na cca dvacet namakaných borců v rukavicích, kteří k němu zjevně nehořeli sympatiemi. Důrazně jsme mu sdělili, že by bylo velice vhodné vrátit ukradené věci - ty skrýval v tašce, kde si hověly ve společnosti pákovek, různých nožů a dalšího sortimentu, zjevně pocházejícího z různých čórek. Nicméně peníze pořád chyběly. Týpci už zjevně pochopili, že snažit se vykrást thaiboxerský klub za plného provozu nebyl právě nejšťastnější nápad jejich zlodějské kariéry a tak se mohutně omlouvali a slibovali, že to odčiní. Záhy ovšem vyšlo najevo, že peníze potkal opravdu podivný osud: Tragéd si je totiž v nestřežené chvíli, kdy se na toaletě vzpamatovával ze šoku ze zadržení, nacpal do pusy a sežral je. Když nám to s podivně zeleným obličejem sdělil, byli jsme z něj naprosto konsternovaní. Trošku jsme ho poškádlili informací, že jíst peníze není právě dvakrát zdravé, takový platinový proužek může nadělat ve střevech pěknou paseku, a že by bylo vhodné, aby je někde sehnal a vrátil. Nakonec jsme se domluvili, že zavolá kamarádovi, který měl přijet a peníze přivést. Nicméně po chvíli vyšlo najevo, že kamarád nepřijede - měl totiž strach, že by dostal po tlamě. To už byli na cestě policisté, kteří si oba týpky převzali a taky jen nevěřícně kroutili hlavami, co to je za magory, že si vybrali na svůj lup zrovna thaiboxerský oddíl. Natvrdlěj slizoun mezi tím ovšem značně pookřál a začal všem kolem pěkně vyhrožovat. Ovšem z jeho výhružek jsme měli docela srandu a když třeba na jednoho poměrně protřelého boxera zahlásil: "Znáš XXX, ten tě na ulici sejme a prostřílí ti kolena", vysloužil si pádnou odpověď: "XXX znám velice dobře, včera jsme spolu chlastali. A jestli od něj někdo dostane sodu, tak to budeš maximálně ty za to, že seš tak blbej!" Načeš Natvrdlému slizounovi došly argumenty a už se zmohl jen na pruzení policajtů, kteří si oba týpky záhy odvezli. Nejbizarnější vyústění celé historky ovšem nastalo v neděli ráno, kdy se v tělárně zjevil Tragéd. S mnoha pokornými omluvami oznámil, že ležel dva dny v nemocnici, kde se z něj snažili peníze dostat - nakonec se mu to podařilo až dnes ráno doma, kdy si zašel na toaletu a co se nestalo - peníze byly zase na světě! Bohužel ale banky mají dnes zavřeno a on je chtěl vrátit co nejdřív, abychom se náhodou třeba nerozjeli pro ně do dědiny, kde bydlí. Takže je dal v mezích možností do pořádku (vypral je a vyžehlil), skočil na vlak a co nejrychleji je přivezl zpět. Peníze vypadaly s hnědým nádechem opravdu podivně, nicméně banka si s nima snad už nějak poradí - doufám jen, že se mi třeba v nějakém obchodě nikdy nedostanou do ruky, když vím, čím vším si prošly. :-)

Thaibox gala, Třebíč, 18.6. 2004

Na thaiboxerském klání v Třebíči se představili čtyři brněnští bojovníci, takže bylo jasné, že si tuhle akci nemůžeme nechat ujít a je přímo společenskou povinností, jet kamarády podpořit. Z Brna se v Třebíči sešla pěkná řádka fanoušků a zřejmě i pro místní byl galavečer velkým lákadlem, takže bylo v hale úplně plno. K dopravě jsme tentokrát nevyužili Titanik, který má z nějakých tajemných důvodů menší problémy se získáním technické a tak jsem měl extra pohodlné svezení s Tomíkem Hronem. Cestou jsme prodebatili všechno možné a najevo vyšlo pár opravdových zajímavůstek, které bohužel ale nejsou určené pro veřejnost. :-)
Celý galavečer začal s obvyklým akademickým zpožděním a hned po zahájení bylo jasné, že moderátor je opravdu extrovertní týpek. Po obligátních rituálech typu představování borců, hymny a vystoupení tanečnic (tentokrát ovšem ne z Pohybového studia Hroch - takže příjemná změna), přišly na řadu zápasy.
A hned v prvním jsme měli své želízko v ohni. Do ringu nastoupil ve váze do 69 kg Honza Polák proti výrazně menšímu Cornelu Sartézovi z Rakouska. Zápas začal velice svižně, Honza se dobře držel na distanc a svého rakouského protivníka pěkně okopával. Na konci kola všek chytil ukrutný direct na hlavu a trochu si zahulil. V dalších dvou kolech bylo vidět, že po té mordě dostal před soupeřem trošku respekt, nicméně na distanc stále předváděl kvalitní kombinace. Cornel vynikal hlavně rukama a když už se mu podařilo dostat Honzovi na tělo, pěkně mu zatápěl. Po třech kolech přišlo na řadu vyhlášení a rozhodčí zvedl ruku oboum borcům - tedy remíza.
V dalším fightu se představil ve váze do 76,2 kg domácí Michal Čermák proti Němci Alexandru Fibichovi. A byl to zápas, kde si zaslouží před výkonem obou borců (jednalo se o začátečníky) smeknout. Hlavně Michal se pustil do soupeře extrémně zostra - bylo vidět, že se chce před domácím publikem vytáhnout. Ovšem na konci kola vyletěla němčourova pravačka a Michal si zkusil, jaké to je být počítaný. Během přestávky se vydýchal a v druhém kole předvedl obdivuhodný nástup, kdy do Alexandru bušil hlava nehlava. Němci začala navíc docházet fýza a byl až příliš defenzivní. V třetím kole byla situace obdobná: Čermák tlačil a Fibich se bránil a vysílal nebezpečné kontry. Při vyhlášení třebíčské publikum pěknou bouřilo a když zvedl rozhodčí ruku Čermákovi, propuklo přímo ve frenetický jásot. Výborný zápas, kde oba borci ukázali obrovskou vůli a bojovnost.
Do dalšího fightíku nastoupil náš Petr "Bugati" Brzobohatý proti velice zkušenému Maďarovi Mateo Shobekovi. Bohužel jsem zrovna připravoval Petra Kalendu, takže jsem zápas neviděl - z doslechu ale vím, že se jednalo u vynikající duel, který zvítězil pozásluze Bugati.
I další fight mi kvuli přípravám utekl a tak jen telegraficky: náš Petr "Buldozer" Heneš prohrál ve free fightu s Joshuou Buczskem z Polska, když dostal na zemi anakondu.
Pak přišla přehlídka capoiery, což je vždycky super podívaná a po ní nastoupil Petr "Brtňa" Kalenda s Rakušanem (zřejmě tureckého původu) Haginem Abdulahem. A opět to byl zápas, který zvedl diváky ze sedadel. Petr předvedl naprosto excelentní první kolo, kdy Hagina řezal jak nezralé žito a ten byl po kopu kolenem do hlavy počítaný. Během přestávky se však zmátořil a vypadalo to, že i docela slušně excitoval, takže druhé kolo vypukla ukrutná řežba, kdy Turek dokonce dvakrát uštědřil Brtňovi hlavičku a vysloužil si tak napomínání. Karel se mohl v našem rohu vzteknout, což se ale není čemu divit a čekal jsem, že vletí do ringu sám a Abdulaha za tyhle nepovolené údery zmlátí vlastnoručně. Ve třetím kole řežba pokračovala, až v druhé minutě trefil Brtňa Hagima opět kolenem do šišky a udělal mu držnou ránu na čele, takže zápas skončil RSC naším vítězstvím.
Do posledního zápasu večera (free fight) předvedl super showmanský nástup do ringu třebíčský Jaromír Jahoda a hala ukázala, že je tady opravdu doma. Proti němu nastoupil maďarský bojovník Varga (křestní jméno mi uniklo). Jarek se do svého soupeře pustil přímo s buldočí zaťatostí a nedal mu moc šancí. Po krátké výměně ve stoje zahnal Vargu do rohu, kde s ním třísknul o zem a začal do něj bušit hlava nehlava. Nicméně Varga se z nevýhodné pozice dostal a boj se opět přesunul na nohy. Když se podařilo Jahodovi podruhé dostat Maďara na zem, nasadil mu nekompromisní škrcení a Varga, celej domodralej, odplácal. Hala bouřila, Jarek ještě pronesl kratší řeč o tom, že je lepší sportovat než fetovat, s čímž nezbývá než souhlasit a pak už jsme se odjeli veselit (no a hlavně ukrutně napráskat) na raut do místní pizzerie, který byl přímo ukázkový a i my, vegetariáni, jsme si nacpali břicha k prasknutí. Na zpáteční cestě jsme s Tomem přibrali do auta mistra Mlhovku a v družném rozhovoru hlavně o babách jsme dorazli před půlnocí zpět do Brna.


King of the ring, Benatky, Italie, 29.5.2004

 

Sraz na výlet do Benátek jsme měli už v pět ráno v centru Brna, takže jsem se připravil, že vyjedeme s tradičním několikahodinovým zpožděním - nejmenovaným lidem totiž dělá z nějakých tajemných důvodu problém v tuhle sympatickou hodinu vstávat, což věru nechápu. :-) No ale neuvěřitelné se stalo skutkem a my vyjeli jen se slabou půlhodinkou skluzu. Cestu přes Alpy do Itálie mám zmáknutou vskutku důkladně, za posledního půl roku jsem ji absolvoval alespoň pětkrát. Jak se stalo již dobrým zvykem, cestu nám Milko "zpříjemňoval" sbírkou chorvatských hitů, ze kterých mám ještě teď tik v levém oku. Do Benátek jsem přijeli kolem druhé hodiny a rovnou jsme zamířili do hotelu, kde již ocmrndávala většina fighterů. S Robertem Býčkem, což byl jediný český zástupce v pyramidě (já jsem měl tentokrát kvůli zraněnému ramenu pouze roli kouče) jsme obhlíželi zejména jeho soupeře Lloyda van Damse z Holandska. Ten se svýma cca 120 kilama vypadal věru úctyhodně a za jeho krčisko by se nemusel stydět žádný dobře vyvinutý býk. Další bizarní postavička byl Rus Alexandr Ustinov, jeho kombinace víc než dvou metrů, 125 kilogramů a přitroublého výrazu nevěstila nic dobrého. V hale hotelu se poflakoval majitel a trenér asi nejslavnějšího klubu na světě, holandského VOS gymu, Johan Vos. Před tiskovou konferencí jsme si ještě zašli na oběd, kde jsme se poprvé seznámili s místním kultovním číšníkem, kterého jsme díky jeho zjevu okamžitě překřtili na Luise do Funese. Po obědě (těstovinky + pro ostatní steak, pro mě zeleninka) následovala tiskovka a pak ubytování v pěkném hotelu. Tam jsme strávili spaním a jezením skoro celou dobu až do zápasů, které začínaly v sobotu večer. Gala se odehrávalo v budově (resp. šapitó) prozatímní opery (ta normální nedávno vyhořela, či co), která mě dokonale dostala svou skvostnou akustikou. Zvuk, který se linul z poměrně malých beden, byl přímo úchvatný - když pustili na zkoušku Carminu Buranu, zůstal jsem stát s otevřenou hubou. Zápasy začaly na italské poměry nečekaně včas. První fighty byly spíš rozehřívací a zápasili v nich italští borci - vzhledem k tomu, že jsem připravoval Roberta, moc jsem z nich neviděl, ale nezdálo se, že bych přišel o něco zásadního. V devět hodin večer začal velkolepým nástupem hlavní program a to byla pyramida o titul Krále ringu. Robert měl hned první zápas. Jeho soupeř Lloyd van Dams se dokolébal do ringu v rytmu reagge a po krátkém poučení zazněl gong a řežba začala. Vzhledem k tomu, že vad Dams byl výrazně těžší (o dobrých dvacet kilečko), Robert měl naordinovány rychlé přísuny s kombinacemi několika úderů a pak rychle pryč. To se mu dařilo velice dobře a rukama van Damsovi pěkně zatápěl. Bohužel ale asi po dvou minutách vyletěla van Damsova neuvěřitelně rychlá přední noha a zasáhla Roberta do žeber, zrovna když se nadechoval. Rozhodčí ho začal počítat, ale vzhledem k tomu, že Robert nemohl popadnout dech, bylo jasné, že to s ním nevypadá vůbec dobře. Při desítce byl ještě pořád na zemi, což znamenalo prohru. Škoda, z Robertovi strany to byl dobře vedený zápas a nebýt toho nešťastného kopu, mohlo být vše jinak. Do dalšího fightu v pyramidě nastoupil Mohamed Fowzi z VOS gymu proti Alexandru Ustinovovi. Ten vypadal asi tak dvakrát větší a hned od počátku to dával Mohamedovi pěkně vyžrat. Nicméne ten prokázal obrovské srdce a vůli, takže i když dostával ukrutné bomby, držel se statečně. Velice pohledný a bojovný zápas nakonec prohrál ve třetím kole, když si nepohlídal jeden Rusův high kick. První zápas z druhé strany pyramidy k sobě svedl do ringu mého dobrého známého Attilu Karacze proti místnímu borci Vitaly Melemu. Sympatie publika byly vcelku očekávaně na jeho straně a Ital se snažil, seč mohl, aby Attilu vyřídil. Ten však ukázal velký předhled a zkušenosti a Taliánovi nedal moc šancí. Zápas vyhrál Attila vcelku jednoznačně na body, ale kdyby se trochu víc snažil, mohl už v prvním kole rozkopat Vitalemu nohu, protože ten už asi od třetí minuty pěkně pajdal. Poslední zápas v prvním kole pyramidy a do něj nastoupil Adnan Redzovič z Srbska, se kterým jsme sdíleli šatnu, proti Jerrelu Venetiaanovi. A byl to zápas, který zdvihl diváky ze sedadel. Hlavně méně zkušený Chorvat předvedl super výkon a protřelému a trochu namyšlenému Vennetianovi pěkně zatápěl. Ten spoléhal hlavně na kopy, které měl asi jako všichni Holanďané vyloženě excelentní. Nakonec vyhrál Venetiaan na body, ale Redzovic bouchal skvěle. Po vložených zápasech v podání nějakých místních týpků a vystoupení baletek, přišly na řadu semifinálové duely. V prvním se představil Robertův přemožitel van Dams proti o dvě hlavy většími Ustinovovi. A musím říct, že to byl zápas, ze kterého mám hubu otevřenou ještě teď. Van Dams nakopal hromotluckému Rosovi během prvního kola asi tak padesát low-kicků a rozsekal jeho nohy doslova na kaši. Nicméně Rus ukázal, že je to věru ukrutný řezník a i když svá stehna by mohl přihlásit do soutěže o největší a nejkravější jelito, pokračoval dál a hlavně rukama se snažil van Damse utlouct. Ten si ale z Ustinovových granátů nic moc nedělal a pořád kopal jako o život. Vůbec nedokážu pochopit, jak mohl vzhledem ke své zavalité postavě mít tak neuvěřitelně rychlé kopy. A když začal v druhém kole navíc okopávat Rusovu hlavu, celá hala bouřila nadšením a Ustinov věru nechápal. Ve třetím kolem stále pokračovalo šílené tempo zápasu a Ustinov začal vypadat jak jeden obrovský, chodící modrák. Když fight skončil, rozhodčí zvedli ruku jednoznačně lepšímu van Damsovi, který sice snad ani jednou nepoužil ruce, ale nakopal toho tolik, že by to jiným bojovníkům stačila na deset zápasů dopředu. Ustinov pak prošel kolem mě do šatny, kde se svalil na židly naklepanej jako řízek a bylo vidět, že toho opravdu plný brejle. Druhé semifinále a v něm si to rozdali Karacs proti Veenetianovi. Attila se opět výborně pohyboval a dobře boxoval, zatímco Veenetian sázel hlavně na dobré nohy. Oproti zápasu před tím bylo tento poněkud vlažnější, ale i tak bylo na co koukat. V druhém kole se oba borci už pekně rozjeli a ládovali to do sebe, co se vešlo. Když skončilo třetí kolo, vypadalo to, že Karacs by mohl vyhrát, nicméně rozhodčí zvedli ruku Veenetianovi, což vyvolalo u publika bouři nevole. Po přestávce, kterou opět vyplnily spoře oděné tanečnice (ovšem z blízka žádné hitparáda), přišlo na řadu finále a v něm bratrovražedný souboj Holanďanů van Damse s Veenetianem. No a jak se dalo čekat, byl to věru mazec! Oba bojovníci se do sebe pustili pěkně zhurta a van Dams opět kopal jak o život. Veenetian byl nicméně pohyblivější než Ustinov, takže se mu sem tam podařilo van Damsovým smrtícím kopům občas uhnout. I tak jich ovšem schytal pěknou řádku. Když přišlo na řadu vyhlášení, rozhodčí zvedl po zásluze ruku van Damsovi a jeho žena (150 cm, 40 kg) s jeho bratrem (190 cm, 200 kg) málem dostaly synchronizovaný infarkt. No a pak už se jenom pilo, jedno, druhý den couralo po Benátkách (super město) a v noci jelo domů.
 


Linz, Thaibox GALA, 16.5.2004

Autor: Petr "Bugati" Brzobohatý

Dne 16.5.2004 se v rakouském Linzi konal galavečer thajského boxu podle plných pravidel Muay-Thai, což bylo zdůrazněno na plakátu, nakonec bylo vše jinak. Za Českou republiku a současně za Muay-Thai-Brno nastupoval Petr “Prsťák“ Zobec proti německému soupeři z klubu Siamstore Hamburg. Vyjížděli jsme kolem 11hod dopolední z Brna přes hraniční přechod Laa, bohužel jsme zakroužili kolem Vídně a znovu jsme vyjeli u českých hranic tentokrát na hraničním přechodu Hatě. Proto se naše cesta trošku protáhla a do Linze jsme dorazili trošku později. Nic se ale nedělo protože vážení ještě neproběhlo, stále se totiž čekalo na rozhodčí. Asi po hodině čekání nastalo již zmíněné vážení zápasníků. Petr samozřejmě navážil regulérní váhu, ale když přišel na kontrolu k lékaři, ten ho poslal pryč, protože měl údajně vysoký tlak. Po sléze jsme zjistili, že s tlakem mají problémy snad všichni bojovníci. Galavečer začal s malým zpožděním, což se stává. Do prvních tří zápasů nastoupili domácí borci. Ti mne ovšem svojí kvalitou nezaujali, protože některým docházela fyzická kondice již v průběhu prvního kola a také technická vyzrálost jim docela scházela. Všechny tyto zápasy skončily v průběhu prvního kola. Do dalšího zápasu nastoupil již zmiňovaný Petr Zobec proti Kerstenu Ehmlingovi ze Siamstore Hamburg. Tento borec vypadal velice zkušeně jelikož nebyl zrovna nejmladší. V prvním kole Petr velice dobře kombinoval ruce i nohy. Většinou začínal rukama a zakončoval round-kickem. V klinči byl Němec neobvykle silný. V druhém kole si Petr bohužel zranil nárt o soupeřův loket a proto do konce zápasu spíše boxoval a zbytečně nekopal. Nicméně tento zápas byl divácky velice zajímavý a zaslouženě jej vyhrál náš borec 3:0 na body. Za Českou republiku dále nastoupili Jaroslav Devera, který porazil slovenského borce Liptáka a Milan Piller bohužel prohrál se slovenským borcem Peterem Baranem. Do nejatraktivnějšího zápasu celého večera nastoupil ze Siamstore Hamburg Oliver Koch proti borci z Fire gym BB Janu Mazůrovi. Velice pěkný agresivní zápas Oliver spíše boxoval, velice mu seděli boxerské přestrělky. Jan předvedl velice pěkný technický styl boje což se divákům velice líbilo a dali to samozřejmě najevo, když za vítěze nezaslouženě vyhlásili německého borce Olivera Kocha.
 


14.5.2004 KINGS OF THE RING – MESTRE

autor: Petr "Bugati" Brzobohatý

Ve čtvrtek 13.5.2004 se elitní výprava z Brna, jejíž členové byli Michal Hansgut, Oto Merlin, Petr Brzobohatý a Martin Benda, vydala do italského města Mestre, ležícího v blízkosti Benátek. Bohužel jsme necestovali TITANIKEM a proto bude tato reportáž značně chudší o cestovní zážitky. Kolem 19hod jsme bez problémů dorazili do Mestre, hotel jménem Primavera jsme našli téměř okamžitě. Organizátoři nám dali zhruba hodinku na ubytování a poté následovalo vážení. Jako první šel na váhu Oto Merlin, který navážil 71kg, což je váha v toleranci. Michal Hansgut bohužel navážil o 1kg navíc (72kg), a proto musel jít shazovat ukrutným během, což se mu samozřejmě povedlo a nakonec navážil 70,7kg. Následující program byl odpočinkový, to znamená procházka po městě.
Ale teď už k samotnému turnaji, aby jste měli představu o kvalitě turnaje, dovolím si jmenovat pár účastníku např. Mateo Sciacca (ITA), Yoddecha (THA), Johny Tancray (FRA), Xavier Lafaey (FRA), Cerdic Castagna (FRA) a samozřejmě naši bojovníci Michal Hansgut a Oto Merlin. Po příjezdu do haly, kde se turnaj odehrával, jsme zjistili, že amatérská liga, která měla pobavit diváky před samotným turnajem se nekoná, a proto jsme okamžitě začali spolu s Martinem Bendou připravovat naše kluky k zápasům.
Jako první nastoupil Oto Merlin proti borci z francouzského klubu Cyrila Abidiho. CEDRIC CASTAGNA. Tento zápas byl jednoznačně v režii našeho borce po dobu všech třech kol. Za zmínku stojí přesné kopy a hlavně tvrdá kolena, kterými Ota soupeře doslova udolával, nicméně rozhodčí nás poslali do extra kola, ve kterém se Otovi podařilo soupeře několikrát sundat kopy na stojnou nohu, takže tohle kolo bylo opět jednoznačně pro Otu Merlina. Vyhlášení vítěze bylo ovšem velkým překvapením, nejen pro našeho borce ale i pro jeho soupeře, který byl vyhlášen za vítěze.
Do dalšího zápasu za Českou republiku nastoupil Michal Hansgut proti italské megastar jménem MATEO SCIACCA. Oba borci se lehce oťukávali do té doby, dokud se na konci prvního kola Michalovi nepodařila perfektní kombinace hák-lowkick. Po tomto háku soupeři prasklo obočí a po lowkicku nebylo jeho koleno zrovna v pořádku. Ve druhém kole se Michal soustředil zejména na jeho nohu, kvůli které byl třikrát počítán v jednom kole, což znamená, že Michal Hansgut vítězí TKO a postupuje do dalšího kola.
Dalším soupeřem byl velice vysoký borec z Francie, JOHNY TANCRAY. Jeho hlavní technikou byla kolena jak v klinči, tak z dálky. S tímto problémem si Michal dokázal poradit docela obstojně a soupeři zatápěl boxerskými kombinacemi zakončenými tvrdým lowkickem. Za zmínku stojí pár velice tvrdých háků na spodek, které Trancey horko těžko rozdýchával. Nakonec Michal Hansgut opět vítězí 3:0 na body a senzačně postupuje do finále.
Do finále jsme nastupovali asi po 10 minutovém odpočinku, a to proti XAVIERU LAFAEY z Francie. Tento borec byl velice zkušený, jeho slabinou však byl jeho chabý pohyb po ringu, což Michal dokonale využil a svojí houževnatostí a skvělou fyzickou kondicí ho udolal 3:0 na body. Stal se tak PROFESIONÁLNÍM EVROPSKÝM ŠAMPIONEM KINGS OF THE RING ve váze do 70kg.


« zpět | další »