Noc bojovníků, Kulturní dům Písek, pátek 29. 7. 2005

 

Autor: Honza

Vůbec historicky první galavečer thajského boxu a kickboxu se konal v píseckém kulturním domě a myslím, že pořadatelé museli být s touhle akcí maximálně spokojeni. Kapacitu sálu (který, pravda, nebyl zrovna dvakrát velký) se podařilo naplnit do posledního místečka a atmosféra byla možní i díky těsnému kontaktu diváků s ringem, vynikající. Rovněž většina zápasů měla výbornou úroveň a i doprovodný program byl výrazně záživnější než obvykle. Na akci jsme dorazili díky lehčí zajížďce s menším zpožděním, ale naštěstí zrovna probíhalo představování borců, takže nám nic zásadního neuteklo. Hned z kraje musím ještě pochválit moderátora Michala Frabšu, který má dvě obrovské výhody: umí skvěle vyhecovat publikum a hlavně bojovým sportům opravdu rozumí. Po nesmyslných blábolech, které člověk na podobných akcích občas ze strany moderátorů slýchává, bylo skvělé moderování Michala doslova balzám na uši. Kdybych měl za každou cenu něco kritizovat, tak snad by příště mohl zvukař zvolit hlavně pro nástup bojovníků (pokud teda nemají vlastní nástupovky) poněkud údernější muziku; sice nemám nic proti temnému trip hopu alias Massive Attack, ovšem tuhle hudbu považuju za vhodnější spíš jako kulisu trýznivému sebezpytování než k nástupu bojovníků do Arény. První dva zápasy se odehrávaly v amatérském boxu a byly spíš takové rozehřívací. I tak v nich předvedli borci sympatický výkon a byli zaslouženě odměněni potleskem. Bohužel jména zápasníků v klasickém boxu a kick boxu mi unikla a nikde na netu se mi je nepodařilo splašit, tudíž kompletním výsledkovým servisem tetokrát nemohu sloužit. Prvním thaiboxerským mutchem byl souboj žen mezi naší Pavlou Stankeovou a francouzskou bojovnicí Korin Lesblezovou. Pavla je podle mého soudu velice talentovaná zápasnice a hlavně ruce má výborné. Navíc z našeho společného účinkování na Královském poháru v Thajsku vím, že je to velice inteligentní a milá holka, tudíž veškeré mé sympatie v tomto zápase byly na její straně. Už během první výměny bylo ale zřejmé, že je Pavla určitě nebude potřebovat, jelikož převyšovala svou soupeřku ve všech směrech a prohrát by mohla leda nějakou hodně nepravděpodobnou náhodou. Francouzka měla z Pavly velký respekt, místy až hraničicí s hrůzou (přitom ji naše zápasnice hodně šetřila), ale vzhledem k tomu, že to byl její první zápas, dá se to pochopit. Hned po prvním kole to Korin radši zabalila, což bylo poměrně moudré rozhodnutí.

Dalším duelem byl znovu zápas mezi ženami a tentokrát to byla jiná káva. Proti sobě se postavily dredatá sympaťačka Kateřina Svobodová (Wang Gym Praha) s brněnskou kolegyní Danuší Dilhofovou (SK Lady Box Brno). Danuše musí budit svou maskulaturou mezi soupeřkami docela slušný respekt a ránu rukou bych od ní dostat taky nechtěl. Kopy má proti tomu trošku slabší, čehos se snažila její zkušená soupeřka využít. První dvě kola se nesly ve znamení ukrutných granátů, které Danuše posílala Katce na bradu, ovšem ta je dokázala bez nějakých větších problémů ustát (obdivuhodný výkon) a velice dobře kontrovala nohama. V třetím kole pak převzala Katka iniciativu a její nohy nadělala Danuši, které trošku udešla fyzička, hodně vrásek. Nicméně rozhodčí zvedly ruku brněnké zápasnici, i když podle mě by tomuto zápasu a hlavně vynikajícím předvedeným výkonům slušela víc remíza. Další zápas a pro nás brňáky vůbec nejatraktivnější, byl duel Tomáše Hrona s Danielem Waciakovskym ve váze do 95 kg, podle pravidel K1. Z našich společných tréninků jsem věděl, že Tomáš je na tento fight hodně nažhavený a hned z prvním gongem to dal patřičně najevo, když tam poslal rychle po sobě asi pět ukrutných round kicků. Dan však nelenil a pustil se do Toma rukama. Hned při první přestřelce se však ukázalo, jak moc nám zvýšený tréning boxu, který v poslední době máme, prospěl - Tomáš byl rukama přesnější a už po chvíli začal vypadat Danův obličej jak omalovánky. V druhém kole mu začala docela solidně téct krev a když navíc chytil do obličeje pár push kicků, docela jsem ho obdivoval, že to ustál. Divákům se tenhle bojovný zápas musel určitě líbit a i když od konce druhého kola bylo vcelku jasné, kdo bude vítěz, neúnavně oba bojovníky hnali dopředu. Po závěrečném gongu zvedli rozhodčí ruku Tomovi, což u nás vyvolalo sborový jásot. Posledním fightem a zároveň zlatým hřebem večera byl zápas mezi domácím Jaroslavem Deverou a Igorem Chinem z Teplic (původem teda z Kazachstánu). Bouchalo se podle pravidel S1 ve váze do 72,5 kg. Igora jsem viděl zápasit už mockrát a vím, že je to velice odolný bijec a hlavně srdcař. Domácí publikum samozřejmě hnalo dopředu svého borce, takže od prvního kola bylo jasné, že k vidění bude super zápas. Což se potvrdilo, když celých pět kol do sebe borci nekompromisně šlapali a hlavně Devra, kterého jsem viděl tuším poprvé, mě velice příjemně překvapil. Hlavně technicky je Jarda na výborné úrovni a když zapracuje ještě na tom, aby dostal větší granát, budeme tady mít další velkou naději ve váze do 72,5 kg. Nakonec také Jarda zaslouženě, i když těsně, vyhrál a udělal tak radost obrovské spoustě domácích fandů.
 


Czech Grand prix thaiboxing II, Třebíč, 22.4. 2005

Druhému pokračování galavečera v Třebíči, které organizoval místní nadšenec pro bojové sporty Petr Ottich, předcházela v odpoledních hodinách amatérské liga. Tu jsem bohužel neviděl, jelikož jsem musel strašit v Brně. Nicméně z doslechu vím, že všechny zápasy byly pěkně ostré (jak bývá u začátečníků zvykem) a oba naši zástupci Zdenál i Čáryfuk v nich s přehledem zvítězili. Zdenála vítězství navíc potěšilo natolik, že se na večerním gala podílel i na organizaci. Její součástí byla hlavně komunikace s dobře stavěnými ring modelkami, což byla zjevně velice příjemná činnost. :-) Ale dost už nejapných poznámek na adresu spolubojovníku a jdeme na profizápasy:

Thai-boxing Class C 3x2 min
69 kg PEKÁREK LADISLAV ČR X RASTO FRANO SK
Laďa Pekárek je odchovanec místního klubu, tedy se chtěl v domácím prostředí předvést, což se mu docela podařilo. Má sice poněkud zvláštní pohyb po ringu, ale je vidět, že má srdce bojovníka a svému soupeři nic nedaroval. V spíše rozehřívacím zápase zvítězil Pekárek bez nějakých větších problémů na body.
vítěz: PEKAREK LADISLAV by points 3:0

72,5kg NOVÁK TOMÁŠ ČR X POLANSKÝ JURAJ SK
Tomáš svého soupeře převyšoval o dobrých 15 cm a hned od počátku bylo jasné, že se bude snažit téhle výhody co nejvíc využít. Spoléhal tedy hlavně na direkty a kopy, kterými držel svého soupeře na distanc. Ovšem ani ten se nechal zahanbit a hlavně jeho low - kicky vypadaly a zněly velice štiplavě! Ve třetím kole si však nepohlídal Tomášovu dlouhou ruku a inkasoval tvrdý úder na bradu, po kterém byl počítán. Nicméně Juraj ukázal bojového ducha, rozdýchal to a zápas dokončil, i když bylo jasné, že na vítězství nedosáhne.
vítěz: NOVAK TOMAS by points 3:0

70 kg FURCH JOSEF ČR X VLADIMÍR MORAVČÍK SK
Pepa Furch, což je náš oddílový kolega, si bohužel v tomhle zápase vyloženě vybral smolný den. Oproti soupeři mu chyběla razance a chuť do vítězství a na svoje poměry (ne nadarmo se mu říká díky úhybům Gumovej Pepa popřípadě Netrefitelný muž) zbytečně inkasoval. První kolo bylo je‰tû relativně vyrovnané, ale od druhého už se Pepovi vyloženě přestalo dařit, párkrát si i pěkně zahulil a Vladimír Moravčík zvítězil.
vítězr : VLADIMIR MORAVCKI by points 3:0

FREE - FIGHT 2x5min Class B
68 kg, MICHAL HAMRŠMÍD ČR X BLAZEJ WOZNICKI PL

Tak tohle byla hned kraje pěkná bitka, která bohužel skončila poměrně záhy a to pro neslavně pro polského bojovníka - jeho diskvalifikací. Ten se zřejmě v zápase natolik excitoval, že i když jeho soupeř už byl půlkou těla z ringu a rozhodčí je od sebe odtrhával, snažil se ho za každou cenu praštit. To se mu sice podařilo, ovšem za tohle mírně řečeno nesportovní gesto si záhy vysloužil diskvalifikaci.
Vítěz: MICHAL HAMRŠMÍD

80kg LUNGRIK BOHUMIL ČR X POBORSKÝ JAROSLAV ČR
Další velice pěkný zápas ve free fightu, kde bylo k ovšem vidění i hodně thaiboxerských technik, hlavně v klinči. Lungrika hnalo k vítězství domácí publiku, ovšem Poborský se ukázal jako velmi zdatný soupeř a hlavně srdcař. Nakonec ovšem po zásluze zvítězil domácí fighter.
Vítěz: LUNGRIK

Thaiboxig Class B 5x2min
82kg KALENDA PETR ČR X HAVARD MARTIN ČR

V klubu jsme se docela divili, že se našel nějaký bojovník (a ještě k tomu docela neznámý s minimem zkušeností z ringu), který chce zkusit štěstí proti Petru Kalendovi. Navíc zápas pro něj neskončil knockoutem, ale dobouchal ho do konce, což lze pro Martina se šesti zápasy (tři vítězné) považovat jednoznačně za úspěch. Na vítězství sice myslet nemohl ani vteřinu, ale předvedl velice statečný výkon, což v kombinaci s ne úplně ideální zdravotním stavem Petra Kalendy znamenalo, že se zápas odbouchal na celý počet kol.
Vítěz: PETR KALENDA by points 3:0

Thaiboxing Class A 5x3 min
90kg HRON TOMÁŠ ČR X 94 kg FRONTCZAK ADAM PL

Naprosto jednoznačná záležitost, kdy si Adam může gratulovat jedině k tomu, že to neskončilo nějaký brutálnějším způsobem. Polák byl zřejmě odchovanec karate, protože jeho kopy byly spíš takové to mávání do vzduchu a i rukama by Tomovi ublížil jen nedopatřením. Zápas skončil asi po minutě.
Vítěz:TOMAS HRON by TKO 1st round

FREE - FIGHT 2x5 min Class
75kg JAHODA JAROMÍR ČR X PAGÁČ MARTIN SK

Poslední fight večera a dalo by se říct i zlatý hřeb. Jaromír Jahoda má už ve free fightu slušné renomé a tak jsem byl zvědavý, jak se proti němu bude jeho soupeři ze Slovenska bojovat. A musím říct, že mě velice mile překvapil! I když se několikrát dostal pod tlak, vždy dokázal z nevýhodné situace vyklouznout a Jaromírovi ještě pěkně zatopit. Třebíčské bojovníkovi navíc ke konci začala zřejmě trochu odcházet fyzička, takže jsem byl docela zvědavý, jestli se slovenskému fighterovi podaří toho využít a přivést si z ČR velice cenný skalp. Sice to nevyšlo, ale i tak si zde Martin udělal výborné jméno a předvedl super výkon!
REMÍZA


Mekong Dream Fight, 16.4. 2005, Geigen, Německo

Autor: Honza

 

Náš bojový výlet do Německa začal menšími nervy už před odjezdem, jelikož do poslední chvíle nebylo jasné, jak se tam dopravíme. Dokonce už mě napadala katastrofická eventualita cesty mou dodávkou ne nadarmo zvanou Titanik, ale tak daleko to naštěstí dojít nemuselo (jinak bychom asi ještě teď trčeli někde v Němčourově s polámaným motorem). Nakonec nás vezl kolega z hudební branže Pavel, který nám zároveň dělal kouče, i když jeho zkušenosti z ringu nejsou zrovna největší. Jako menší oříšek se zdálo poskládat se do jeho sportovní Alfy Romeo v pěti lidech, ale nakonec jsme to vyřešili elegantně, jelikož další fighter a známý znalec žen Prsťa se poskládal vzadu s dvěma ring girl a tvářil se docela spokojeně. ;-)

Geigen, kde se akce konala, se nachází nedaleko Ulmu a po traumatické zkušenosti našich kolegů, kteří už tam jednou zápasili a pěkných pár set kilometrů si zajeli přes Rakouskou, jsme studiu trasy věnovali obvzláštní pozornost. Jeli jsme navíc o den dopředu, abychom si trochu odpočinuli a cca po šesti hodinách, vyplněných různými hlubokomyslnými debatami (jak jinak) a poslechem bizarní směsky CD (kombinace Sex pistols s jazzem asi ring girl ještě teď straší ve snech) jsme byli na místě.
Zamířili jsme rovnou do Mekong gymu, což je klub, kde trénuje Serdan Karaca, hlavní to organizátor, vynikající zápasník a Prsťův soupeř. Úplně nás uchvátilo, jak má Serdan svůj gym zařízený. Je prostě vidět, že životní úroveň našich sousedů je trošku někde jinde. Moc pěkný hotýlek jsme měli hned vedle, takže jsme se šli ubytovat, pak jsme si chvilku zatrénovali a vše neodolatelně směřovalo k vrcholu celého dne a to večeři v místní proslavené řecké restauraci. Po příchodu nás trošku zaskočil jídelní lístek, kde nebylo po angličtině ani stopy, tudíž jsme se se snažili odhadnout z jakých ingrediencí by mohla jídla být. Naštěstí se ale po příchodu číšníka ukázalo, že ring girl Natálka ovládá naprosto excelentně řečtinu a pustila se s číšníkem do divoké konverzace, jejímž výsledkem byl obrovský talíř plný rozličných pochoutek, který se záhy objevil na našem stole. Hlavně Prsťa, který už měl po vážení a tudíž i po nucené hladovce, si užil opravdové orgie, ale ani ostatní se zrovna nežinýrovali. Napraní k prasknutí jsme někdy kolem jedenácté z restaurace odjeli a díky Natálace, která kromě řečtiny projevila i neobyčejný orientační smysl, jsme byly za pár minut v hotelu.
Druhý den jsme s Prsťou strávili převážně v postelích, abychom byli pořádně odpočinutí na večerní fighty. V hotelu se začali shlukovat i ostatní mlátičky a akce vypadala solidně obsazené - dokonce se ukázal i jeden Thajec. ;-) Kolem čtvrté hodiny byl sraz v gymu na lékařské prohlídky a další nezbytné formality. Docela mě zaujal systém, jak měli vyřešenou nástupovou hudbu, kdy s několikahodinových předstihem natahovali všechno do komplu a různě to ladili, aby byl nástup fighterů co nejefektnějšší.
Po příjezdu do haly jsem konečně zaregistroval svého soupeře. Byl menší než já a docela zavalitý, dalo se čekat, že to na mě bude zkoušet hlavně rukama. Kolem šesté hodiny byl hromadný nástup do ringu, kterému předcházelo kratší a velice efektní video se sestřihem ze zápasu hlavně Serdana Karaci a pak přišlo představení všech fighterů. Divácká účast byla velice slušná, hala pro cca 1500 lidí byla pěkně zaplněná a hned od prvních fightů diváci fandili jak o život.

Můj zápas přišel na řadu v druhé části galavečera. Jako nástupovku jsem si zvolil tentokrát ukrutný nářez v podání Francouzů Anorexia Nervosa a musím říct, že na vynikajících bednách vyzněl tenhle symfonický black metal opravdu bombasticky. Můj soupeř Werner Kreiskott naproti tomu nastoupil do za rytmů hip-hopu. Poučení od rozhodčích jsem vnímal jen na půl ucha (vzhledem k tomu, že bylo německy), ale jak se ukázalo záhy, byla to chyba, protože se jelo podle nějakých místních pravidel, kdy nebyly dovolená kolena! Teda šlo de facto o kick box s low kickem. Což jsem zjistil až v té chvíli, kdy hnedka v první přestřelce jsem Wernerovi poslal jedno kolínko do hlavy. Ten se začal rozčilovat a rozhodčí mezi nás vlítnul. Slušně jsem vysvětlil, že jsem to o kolenech nevěděl a omluvil jsem se. Naštěstí to byl jen takový propagační úder v rámci rozpinkání, kdybych Wernera tím kolenem knockoutoval, zápas bych projel kvůli nedovolené technice. Po tenhle kratší přestávečce se fight opět rozjel a já začal bombardovat soupeřovi nohy low kicky. Ten si je nějak nestíhal krýt, což se po chvíli ukázalo jako fatální chyba, když asi po pátém skončil na zemi a bylo jasné, že se sám rozhodně nezvedne. Takže vítězství KO a ani jsem se moc nezpotil. :-)

Hned jsme zamířili do šatny a začali připravovat Prsťu k jeho zápasu se Serdanem. Ten se pišní několika německými tituly ve váze do 79 kg. Jeho nejsilnější technickou jsou doslova smrtící low kicky, takže taktika byla jasná - snažit se Serdanovi kopy maximálně pokrýt a rychle kontrovat rukama. Samotnému zápasu předcházel velice efektní nástup s ohni a různými světelnými efekty. Hned od první minuty bylo jasné, že Serdan opravdu sází hlavně na low kicky. Ko konci kola se Prsťovi podařilo ho trefit pěkným předním hákem a Serdan si solidně nahulil. Prsťa do něj vletěl jak raketa, ovšem německý zápasník se začal otáčet zády a rozhodčí je od sebe roztrhl. Druhé kolo nabídlo podobnou podívanou - tedy Serdanovi útoky na nohy a Prsťovi kontry rukama. Opět se mu podařilo Němce solidně nahulit (tentokrát zvedákem), ovšem Serdan je příliš zkušený zápasník, takže si dostatečně ustoupil a vydýchal se. V třetím kole začala pěkně přituhovat a diváci ječeli jako o život. Prsťovi nohy už byly solidně zmasakrované, ovšem i na Serdanově obličeji si zápas začal vybírat daň. Asi v půlce čtvrtého kola ovšem došlo k nemilé události, když jeden z low kicků dopadl přímo na Prsťovo koleno a bylo jasné, že tohle už rozhýbat nepůjde. Tedy prohra, ale po vynikajícím výkonu!

Cesta do ČR proběhla hladce, až na menší zajížďku po místních vesničkách a pohraniční epizodu s benzínem, kterou nebudu moc rozmazávat, abych Pavla netraumatizoval :-) a navečer jsme byli doma jak na koni.


31.3. 2005 „VEČER BOJOVNÍKŮ MUAY THAI“: Česká Republika VS. Slovensko, Pardubice - Ideon, 7 individuálních zápasů dle konceptu S1, výsledek: 3:4

Autor: Alda

V Pardubickém Ideonu se večery bojovníků odehrávají zhruba dvakrát do roka, nemohli jsme si tudíž s naším klubem KICKBOX CLUB KLÍDEK - HRADEC KRÁLOVÉ nechat tuhle akci ujít. Po vstupu do sálu jsem byl příjemně překvapen faktem, že Muay Thai a plnokontaktní sporty vůbec přestávají být výhradní doménou naci chuligánků a jiných slaboduchých individuí, jak tomu bylo ještě před pár lety a kteří dělají bojovým sportům jenom špatné jméno. Většina borců v ringu vypadala jako pohodoví týpci a většina diváků byli zcela normální fandové mezi nimiž bylo možné zahlédnout i rodiny s malými dětmi.


Jelikož nebylo dopředu vůbec možné zjistit, kdo bude na galavečeru bojovat, nechali jsme se překvapit. Jednalo se o zápasy podle konceptu S1 mezi našimi dvěma ex-bratrskými republikami. K vidění byly 2 amatérské a 5 profi zápasů. Z celkových 7 zápasů skončily 4 před limitem. Což je celkem zajímavé vzhledem k tomu, že nejtěžší váhovou kategorií byla 76,2 Kg. Vyhrazuji si možné změny ve věcných údajích, neb jediným jejich zdrojem byl moderátor v ringu který přeřvával obskurní disco(koko)téku a chvílemi mu nebylo moc rozumět. Takže jdeme na věc !!!


Amatérské zápasy : 3 x 2min.


Zápas č.1: Aleš Oslizlo (ČR) VS. Michal Otčenášek (SR) - 67Kg

Jednalo se o amatérské závodníky z nichž jeden měl 3 a druhý snad dokonce 1. zápas. Takže se jelo v chráničích, ale bez chráničů kolen. Až na ojedinělé koleno do krytu to v podstatě byl kickbox low-kick. Český borec (vždy v červeném rohu) byl aktivnější a po zásluze vyhrál. Kombinace byly celkem technické, tempo spíše zahřívací, hodně úderů končilo v krytu a některým kopů chyběla patřičná razance. Vítězem český borec 3:0 na body


Zápas č. 2 : Štěpán Mikulinec (ČR) VS. Ivan Dunik (SR) - 71 Kg

Druhý amatérský zápas probíhal s trochu větším nasazením. Zpočátku byl aktivnější slovenský borec který se prosazoval bojem na dálku. Potom se ale jeho menší zavalitější soupeř probral a snažil se ho na blízko zasypávat bombami rukama na hlavu, což se mu celkem dařilo a po 1. počítání vyhrál. Celkem svižné tempo a slušné bomby na hlavu. Vítězem český borec R.S.C.


Profesionální zápasy: 5x2 min.


Zápas č. 3: Ladislav Plachý (ČR) VS. Ivan Godor (SR) - 63,5 Kg

Hned v prvním profi zápase byl vidět nesporný kvalitativní rozdíl oproti amatérům. Lepší fyzička a tudíž boj ve větším nasazení, rychlejší, přesnější a tvrdší kopy. Z technik byly k vidění klinče a lokty za krk. Zápas se odvíjel v hodně strhujícím tempu, i když některé techniky byly nepřesné. Zvlášť několik klinchů končili oba borci zbytečně na podlaze bez nějakého výraznějšího bodového přispění. Zápas skončil nečekaně rychle v 1. kole, poté co Godor trefil soupeře přesným loktem na hlavu a lékaři pro zranění zápas ukončili. Vítězem slovenský borec R.S.C.



Zápas č. 4: Oldřich Pospíšil (ČR) VS. Ján Kalčok (SR) - 72,2 Kg

Další ze zápasu, který neměl dlouhého trvání a není tudíž moc podle čeho hodnotit. Borci se do sebe pustili se slušnou vervou a ve vysokém tempu, kde lítaly údery a kopy, z nichž každý mohl být ten poslední. Po jednom low kicku se přerušovalo a slovenskému borci se běžel podívat lékař na nohu, s kterou nebylo něco v pořádku.

Byl to srdcař a šel znovu bojovat, ale po dalším kopu bylo vidět, že má pravděpodobně něco s kotníkem a musel skončit. Vítězem český borec R.S.C.


Zápas č. 5: Jaroslav Devera (ČR) VS. Marián Mišan (SR) - 76,2 Kg

Jednalo se o zápas nejtěžší váhové kategorie z tohoto večera. Tentokrát se pro změnu bojovalo až dokonce J Jednalo se o taktický zápas plný pěkných technických výměn jak kopů, tak úderů. Zpočátku to byl vyrovnaný duel, ale někdy od 2. kola se začal více prosazovat český borec a to hlavně přesnými kopy. Jeho soupeř byl 1. počítán. V posledním kole už byla na obou borcích znát únava, ale doboxovali ve slušném tempu až dokonce. Výsledek rozhodčích byl celkem zklamáním. Určitě pro Deveru, který už stál v provazech a zvedal ruce nad hlavu na znamení vítězství. Vyhrál totiž slovenský borec, i když sám nad tím nesouhlasně kroutil hlavou a gratuloval soupeři. Vítězem slovenský borec 2:0


Zápas č. 6: Adam Pengsawang (ČR) VS. Peter Baran (SR) - 66,7 Kg, 5x2 min

Poslední dva zápasy byly jednoznačně nejlepší. Z doboxovaných zápasů byla tohle asi nejintenzivnější štípaná. Představil se starý známý Adam Vrána, který začínal v pražském Hanumangymu a po té co se oženil s Thajkou si změnil jméno. Bojoval sice dominantnějším stylem kdy neustále tlačil soupeře za polovinu ringu, ale ten ho z defenzívy trefoval od začátku do konce přesnými tvrdými kombinacemi a v klinčích lépe bodoval koleny i lokty. Český borec předvedl parádní úder loktem z otočky ala „Ong Bak“ sice do krytu, ale působivé! Slovenský borec dominoval klasickým MT, zatímco soupeř spoléhal hodně na ruce a lowkicky. Některé klinche byly trochu topornějším přetlačováním bez nějakého výsledku. V posledním kole probíhala slušná hecovačka za pomocí publika, kdy se oba borci snažili zasadit rozhodující úder, což se jim už nepodařilo. Vítězem slovenský borec 3:0


Zápas č. 7: Igor Chin (ČR) VS. Ján Mazur (SR) - 71Kg, 5 x 2 min.

Tenhle zápas sliboval více než kolik splnil. Igor Chin původem z Kazachstánu je nabušený borec a známý srdcař, jeho soupeř zase patří mezi slovenskou špičku. První kolo začalo vyčkáváním a přesnými tvrdými výměnami kopů i úderů na dálku.

Ve 2.kole se ale Igor dostal moc blízko k provazům a soupeř ho trefil highkickem na hlavu po kterém zavrávoral, mezitím ho soupeř trefil ještě rukou a ve finále si dal slušnou bombu hlavou o podlahu ringu - a byl konec ! Nakonec byl Igor rád že s pomocí odešel z ringu po svých. Rozhodčí vyhlásili jednoznačný verdikt, ale vzhledem k tomu že akce probíhala zády k nám, tak si úplně jistý nejsem. Vítězem slovenský borec KO highkickem.


Nevkusný doprovodný program byl sice o chlup snesitelnější než při poslední akci v Ideonu, ale hodnotit ho raději nebudu. Takže vzhůru zpátky do tělocvičny. A ještě něco - milujte bojová umění a netolerujte netoleranci !!!


… By TÓŠIRÓ #666# J  


 

VÁNOČNÍ VEČER BOJOVNÍKŮ – 30. PROSINCE 2004, LUCERNA, PRAHA

Autor: Zdeněk Pachovský


Mělo jít o přátelské utkání v S1 individuálních zápasech mezi českou elitou a thajskou profesionální reprezentací. Ještě před samotnou reportáží z průběhu fightů se musím podělit o tři zklamání, která jsem na akci zažil:

z délky zápasů,

z počtu zápasů,

ze jmen, která nás reprezentovala.


Ad 1. - Sám vážený pan Janeček uvádí na svých stránkách, že fight probíhající podle pravidel konceptu S1 mívá tříminutová kola. Paradoxně se však zápasilo na 5x2 minuty.

Ad 2. - Šest zápasů na již tak tradičním gala se mi zdá málo, nicméně ten, kdo si říkal, že večer bude o to rychlejší, se mýlil. Veškerý doprovodný program byl totiž delší než obvykle.

Ad 3. - Zápasit měla česká elita, která však bohužel zůstala doma a tak naši slovanskou čest museli zachraňovat dva excelentní zápasníci ze Slovenska.

Organizačních zádrhelů a nedostatků byla celá řada, ale šlo vesměs jen drobnosti, o kterých organizátoři jistě sami dobře ví, a proto nemá cenu se k nim na těchto stránkách vracet.

A teď už k samotným zápasům - zápasilo se v Muay Thai pravděpodobně podle pravidel S1 (bohužel neznám detaily). Borci reprezentující „Československo“ nastupovali do červeného rohu, Thajci nastupovali do rohu modrého.


Fight No. 1: Petr „Bugati“ Brzobohatý vs. Khomsan Chatram – 63,5 kg

Thajec už na první pohled vypadal dost nabušeně a vizáží připomínal Buakawa Por.Puramuka. Od začátku prvního kola bylo vidět, že má rychlé – u Thajce zcela podle očekávání – kopy. Ze svého repertoáru nejvíc uplatňoval low-kicky, kterým nechyběla tvrdost, což Bugati po zápase potvrdil. Hodně tvrdý byl i jeden z round-kicků, nicméně ten Petrem nijak neotřásl a snažil se uplatnit hlavně boxerské údery, na kterých v přípravě na zápas hodně zapracoval. I zvolená taktika dávala jasně najevo, že jeho cílem je Chatrama rozboxovat. Tento úmysl by jistě přinesla svoje ovoce, kdyby se Chatram neprojevil extrémně nesportovně a po úspěšném strhu, kdy Bugati ležel celým tělem na zemi, nepředvedl to, co okoukal někde na fotbale: více než cokoli z technik muay thai totiž jeho úder připomínal penaltový kop! A bohužel přímo do hlavy ležícího Petra!!

Trenérova reakce byla naprosto adekvátní: řekl Thajci, co si o něm myslí, přičemž jazyková bariéra mu rozhodně nebyla překážkou. To samé by si zasloužil slyšet i rozhodčí, který měl této nepovolené technice zabránit. Po několika minutách v péči lékařů Bugati naštěstí vstal a byl převezen do nemocnice, odkud byl později propuštěn s diagnózou otřesu mozku.

A výsledek zápasu? V ringu po diskvalifikaci Khomsana Chatrama vyhlásil rozhodčí vítězem Petra Brzobohatého.


Fight No. 2: Rudolf „Jonatan“ Ďurica vs. Damnern Pesanthia - 63,5 kg

Vzhledem k věhlasu slovenského borce bych si jeho zápas dokázal představit, když ne jako poslední – finálový, tak určitě jako předposlední. Nicméně když už byl nasazen jako druhý v pořadí, dal alespoň vyniknout rozdílu ve zkušenostech a v kvalitě připravenosti ve srovnání s ostatními borci. Do prvního kola vstoupili oba bojovníci s nadhledem a v relativně v poklidu a nejen během prvního kola, ale i v celém zápase divákům kromě vytříbených technik ukázali pestrou škálu grimas a úšklebků, nechyběly provokativně svěšené ruce a neposlední řadě, což je u tohoto sportu určitě velkým plus, si vzájemně dokázali pochválit povedené techniky. K samotnému průběhu zápasu, bych se vyjádřil už jen stručně, protože na můj vkus chodil Rudo hodně na klinč. Tento způsob boje vycházel z toho, že jedná o jeho oblíbený styl, kterým i tentokrát dosáhl zamýšleného cíle v podobě zaslouženého vítězství. To, že si v klinči věří, dokázal i tím, že mu dařilo soupeře strhnout na zem, stejně jako velice aktivní prací během samotného klinčování. Lokty a kolena byly z jeho strany častější, přesnější a tvrdší. V podstatě se dá konstatovat, že porazil Thajce jejich nejsilnější zbraní. Tento zápas byl po technické stránce jistě zlatým hřebem večera a naprosto výjimečně se o to nezasloužil thajský bojovník, ale především Rudo Ďurica.


Fight No. 3: Michal Vančura vs. Suwat Jorhpromma - 70 kg

Hostující borec Suwat Jorhpromma byl pro mě téměř „starým známým“, jeho osobitý styl na ně zapůsobil již na loňské Lucerně natolik, že jsem se pokusil s ním navázat rozhovor (který po chvíli skončil u posunkové řeči). Mrzelo mě, že nenastoupil proti zkušenějšímu zápasníkovi, aby mohl ukázat více ze svého umění. Michalovi sice nechyběla kuráž a srdce bojovníka, ale nedokázal zužitkovat rady, které vycházely rohu a vedly ho k tomu začít rukou a pokračovat nohou. Michal to dělal bohužel přesně naopak a čehož jediným výsledkem bylo, že se v podstatě k ničemu většímu nedostal. Thajec dělal samozřejmě jen minimum, které musel, aby zvítězil. V červeném rohu, kde se objevil i Hakim, pak moc nechybělo k rezignaci. Mimochodem Hakima asi ještě nějakou dobu budeme vídat mimo ring, protože zranění se mu nehojí tak jak by mělo a návrat mezi provazy podle jeho slov letos nehrozí.

Zápas skončil vítězstvím Suwat Jorhpromma na body a i když se to Michalovi nelíbilo, bylo to správné rozhodnutí. Výkonnostní rozdíl obou borců byl totiž markantní a přestože ze sebe Michal vydal maximum, na mezinárodní scéně zatím musí sbírat zkušenosti.


Fight No. 4: Ján "Killer Panda" Mazúr vs. Papan Tinthong - 70 kg

Na tento zápas jsem se velice těšil, protože o Janovi se mluví jako o velkém talentu a naději nejen slovenského thaiboxu. Zatím jsem měl možnost vidět ho zápasit jen jednou v Brně, proti Petrovi Polákovi, kde se mi paradoxně zdálo, že se jen velmi pomalu dostává do zápasu. Patrně mu neseděl Petrům strojový a nenápaditý styl a i proto jsem byl zvědavý, jak mu bude vyhovovat soupeř, vyznávající thajský styl boje. Od začátku zápasu byl ale Papanem, mimochodem velice sympatický borec a showman, který také nebyl v Praze poprvé (a mnozí si jistě už z loňské Lucerny pamatovali, že se jedná o velkého fanouška fotbalu a speciálně Manchsteru United), zatlačen do hluboké defenzívy a nechal se nahánět po celém ringu.

První dvě kola jednoznačně vyznívaly pro aktivnějšího Thajce. Další kola jsem bohužel neviděl, protože jsem jel pro Bugatiho do nemocnice, ale podle slov Sigiho, kterému tímto chci poděkovat za to , že společně se Sergejem vybrali a hlavně pak udrželi ty nejlepší místa, se Jano moc nechytal a Papan jednoznačně zvítězil na body.


Fight No. 5: Jaroslav Devera vs. Uthai Phanchang - 72,5 kg

Jaroslav Devera patří mezi naděje českého thaiboxu a zápasy, které jsem měl možnost vidět, mě vždy nadchly. Snad si ho nepletu s jeho bratrem Romanem, protože si jsou jaksepatří na dvojčata podobní. Během zápasu bylo vidět, že Jarda je srdcař a opravdu se snaží. Ustál toho dost, Uthai Phanchang mu nepěkně zatápěl hlavně lokty. Ale při vší objektivnosti by se měl Jarda na Lucerně objevit až tak za rok, za dva, protože všechny jeho útoky byly o jednom úderu a nedařilo se mu kombinovat. Thajec si s ním v podstatě dělal co chtěl a po zásluze zvítězil. Ještě před vyhlášením chtěl Uthai ukázat, že nehodlá dělat čest svému jménu a všem nám předvedl, že není ani trochu utahaný. Jarda to zkusil podobně a i když toho musel mít jak se říká „plný brejle“, střihnul si v ringu taneček ala Mr. Perfect. Tato show v podání obou borců působila velice sympaticky. Jardovi potlesk, který sklidil, musel udělat radost, stejně jako zkušenost, kterou tímto zápasem získal. Vítězství na body si do své profesionální statistiky může připočítat Uthai Phanchang.


Fight No. 6: Jiří Apeltauer vs. Sukman Chanbuala - 76,2 kg

Šlo jednoznačně o nejzajímavější zápas večera, který nabídl strhující podívanou a publikum přivedl do varu. Jirka je zkušený bojovník, kterého známe z mnoha většinou velmi povedených vystoupení. To samé lze říci i o jeho soupeři, který zápasil na jednom z turnajů Heaven or Hell (sice pod jiným jménem) a jeho výkon zde rozhodně nezapadl. I díky tomu mohli diváci sledovat zápas, který byl skutečně důstojným finále této akce. Přístup obou zápasníků byl velice profesionální a zápas byl plný zvratů. Rychlost, jakou sázel Sukman Chanbuala především round-kicky byla fantastická, stejně jako naskočená kolena. Jirka si v úvodu neodpustil šlápnutí na Thajcovu hlavu, která se ocitla na podlaze ringu po strhu. Byl to zřejmý faul, za což byl po zásluze napomínán od rozhodčího. Nicméně mínus bod mu zas až tak neuškodil, protože Thajec byl v závěru zápasu počítán – ať ale vzpomínám sebevíc, nedokážu si vybavit po jakém to bylo úderu. Toto počítání patrně rozhodlo jinak velice vyrovnaný zápas a vítězem se na body stal Jiří Apeltauer.


 

« zpět | další »