München Fight Night, 12.1. 2007, Němcko

Naše výprava, která vyrazila na tuto akci, byla poměrně početná: kromě trenéra Karla nás jelo pět zápasníků. Až do poslední chvíle jsme řešili náš tradiční problém - auto. Nakonec jsme vyrazili vypůjčeným šestimístným Sharanem od freefighterky Moniky, který se nám na zpáteční cestě postaral o možná větší nervy, než samotné zápasy. Ale o tom až později.

Když pominu, že jsme v autě byli poněkud namačkaní, cesta probíhala hladce. Hlavně Rybízek (skrz obskurní disciplínu v níž měl naplánován v Mnichově fight) a Gauny, kterého jsme speciálně pro německé publikum známé svými bizarními sexuální úchylkami překřtili na Schlauchen mana, se nám starali o povyražení. Do Mnichova jsme dorazili asi po sedmi hodinách a zastavili na benzínce naproti rozsáhlému kancelářskému komplexu. Tam jsme čekali na pořadatele, kteří nás měli odvést do hotelu. Pozici jsme zvolili docela strategicky, jelikož v kancelářích nebyly rolety, takže jsme si mohli krátit čas pozorováním dění. Co chvíli se ozývaly výkřiky typu: "Třetí patro, třetí okno z leva, nějaké baba si tam sundává sako. Teď k ní jde sádelnatej kolega odvedle a určitě na to hned vlítnou!"

Žádných nefalšovaných německých orgií jsme sice nakonec svědky nebyli (což je možná dobře, některé věci lépe nevědět), ale alespoň jsme si zkrátili dlouhou chvíli. Pořadatelé pro nás dorazili asi za půl hodiny a odvezli nás k hotelu. Sídlil kousek od obrovského nákupního centra Mercedesu, ve kterém zabíraly několik pater průhledných výloh jen vozy téhle značky. Musím říct že i mému zraku, který jinak automobilismu zrovna neholduje, to docela lahodilo.

Hotel vypadal zvenku poměrně dobře a zrovna, když jsme přijeli, se v něm ubytovávala skupina rozjuchaných Japončíků. Ovšem když jsme vyfásli karty od pokoje, vyšlo najevo, že prezidentské apartmá nám zůstane zapovězeno a že na nás čekají dva pokoje v šesti lůžkami, jeden pro naši výpravu z Brna a jeden pro Hášu a jeho dva freefightery, kteří na akci také zápasili.

Naštěstí pošramocený dojem z ne příliš útulných pokojů trochu vylepšila návštěva restaurace, kde jsme měli zajištěnou večeři. V sympatickém podniku nás přivítal dobře živený majitel, který mohl směle konkurovat svými faldíky Akebonovi a asi šedesátiletá číšnice, které od prvního pohledu padl do oka Háša. Což se stalo neprodleně terčem našich nejapných vtipků. Jako tradičně vyvolalo další příval vtipkování mé odmítnutí místních masitých pokrmů. Nakonec jsem vyfásnul pizzu, která vůbec nebyla k zahození.

Po večeři jsme se odebrali nakutě a i přes bojové podmínky se na rozvrzaných postelích spalo nečekaně dobře.

Druhý den náš čekala návštěva v gymu u organizáturů akce; a jako obvykle jsme na to čumeli, jak luxusně je vybavený. Hlavně realisticky vyvedená figurína chlápka, na které se daly zkoušet různé údery, sklidila velký ohlas. Z gymu jsme pak zamířili na oběd a pak zpět do hotelu relaxovat před zápasy.

Do haly, kde se akce konala a která připomínala cirkusové šapitó, jsme se dostali kolem šesté hodiny. Po nezbytných formalitách jako vážení, lékařské prohlídky apod jsme se usadili v šatně a čekali na hromadný nástup, který se tradičně o půl hoďky zpozdil. Pak už ale všechno slušně odsýpalo.

Jako první šel z naší výpravy do svého zápasu Rybízek (v jakých pravidlech se fightovalo bohužel nemohu kvůli upěnlivé Rybízkově žádosti zveřejnit; jako malá nápověda snad poslouží, že thai box ani kick box s low kickem to rozhodně nebyl ;-) Fight probíhal v docela slušném tempu a byl poměrně vyrovnaný. Vhledem k tomu, že Rybízek měl za soupeře místního borce, čekal jsem, že mu budou rozhodčí nadržovat, ale kupodivu prokázali nebývalou objektivitu, když zvedli po třech kolech ruku našemu zápasníkovi.

Druhý zápas svedl Gauny v kick boxu s low kickem a začal ho parádně - svému soupeři napálil hned jako první úder ukrutný high kick, který ho poslal do počítání. Bohužel náš bojovník toho nevyužil a místo, aby svého protivníka dodělal, vytrpěl si s ním pak zbytečně celá tři kola. Nakonec ale jednoznačně vyhrál.

Další zápasy jsem bohužel už neviděl, jelikož jsem se připravoval na svůj fight. Ostatní naši zástupci (Čára se Smilem i dva free fighteři od Háši) v nich bohužel prohráli.

Můj zápas byl docela v pohodě, víc k němu jsem napsal už jinde na tomhle webu, takže ho nebudu popisovat, snad jen výsledek - výhra KO v prvním kole.

Hned po skončení jsme se rozjeli směr Brno, v naivní představě, že někdy po ránu budeme v doma. Německá část cesty tomu sice docela napovídala, ovšem stačila první zastávka u nás na benzínce za hranicema a bylo jasné, že je zle - auto nešlo nastartovat. Obvolali jsme pár známých, které musel náš telefonát ve tři ráno jistě velmi potěšit a ti nám poradili různé fligny, jak stávkujícího Sharana rozpohybovat. Ale vše bylo marné. Tak ti z nás, kteří se mohli trošku hýbat a byli relativně čerství (což jsem byl já s Karlem a Rybízkem) jsme se začali na benzínce shánět kontakty na různé non stop opraváře z okolí. Po několika opravdu zábavných telefonátech  ("Néééé, teď s tím nic nenadělám, je moc tma.") které nás přesvědčili o tom, že tvářit se jako non stop servis a odtah znamená v okolí Plzně dělat něco jen od devíti do čtyř a jenom když je vhodná konstelace. Nakonec se nám ale zadařilo a asi po třech hodinách (někdy kolem šesté ráno) nás jedna dobrá duše odtáhla k servisu na kraje Plzně u nákupního centra, který měl v osm otevírat. Dvě hoďky do otevíračky jsme strávili snídaní v Tescu, které mělo naštěstí otevřeno nonstop.  V servisu bylo vidět, že místní mechanici ochoty taky dvakrát nepobrali, ale nakonec, když jsme tam naběhli všichni, nám slíbili, že nám za tři hodiny auto snad zpraví.

Statečně jsme se teda vrátili do Tesca a rozknedlili se tam na lavičkách. Kolem nás se trousili první zákazníci a musím říct, že se na nás dívali dost nedůvěřivě. Popravdě řečeno se není moc čemu divit - pomlácené obličeje, divé výrazy po noci bez spánku, pomačkané oblečení... když jsme si pak úplně vyřízení na lavičky ještě lehli a ze srandy před sebe hodili kšiltovku (na ukazování pomlácených nohou, které by nám zajistily jistě slušný přivýdělek, ale nedošlo) bylo jasné, že je otázka času, kdy se na nás zaměří místní ochranka. Netrvalo dlouho a bylo; mě tahle scéna unikla, jelikož jsem odešel zrovna na záchod, ale když jsem se vrátil, naše bizarně vypadající squadra už seděla v luxusním café pro místní zbohatlíky a zlatou mládež, kam se musela po vyhazovu z laviček přesunout. Načančané servírky naše přítomnost jistě velice potěšila, zvláště když si všichni kromě mě dali v osm ráno pivo. V podniku jsme nakonec museli strávit přes čtyři hodiny, než se v servisu odhodlali k opravě našeho auta. Když jsme nakonec kolem jedné hodiny vyrazili směr Brno, ani se nám nechtělo věřit, že naše martyrium spěje k cíli a my snad dojedeme domů. Kupodivu se ale zadařilo a navečer jsme skončili v postelích.


 

Galavečer Night of heroes, Teplice, 12.5.2005 Autor: Honza

Na toto gala v Teplicich jsem se hodně těšil, jelikož od mého posledního fightu v ČR už nějaká době uběhla a navíc akce vypadala svým obsazením velmi sympaticky. Kromě mě frčel do Teplic zapásit z Muay thai Brno ještě Jirka Jaroš, kterého čekala pyramida Windy Cup. Vyrazili jsme jako obvykle o den dřív, jelikož bylo vážení a taky abychom se před turnajem trochu aklimatizovali. Přece jen miniaturní Ford Fiesta našeho trenéra Karla Kaisera je sice roztomilé autíčko, ale poskládat do něj tři ne zrovna nejmenší chlápky je docela oříšek. Když jsme z něj po skoro čtyřhodinové cestě, kdy do nás pěkně pralo přes čelní sklo sluníčko, vystoupili, přišel jsem si jak po docela slušném KO. Nicméně krásné prostředí, ve kterém jsme byli ubytovaní, mi záhy zvedlo náladu.

Teplice jsem měl vždycky zafixované jako značně bizarní město s bídnou životní úrovní a plné architektonických zhůvěřilostí. Těch jsme sice po příjezdů také pár spatřili (stavba oprýskaného šedivého paneláku z dob hlubokého komunismu v sousedství renesanční vilky apod.), ale v lázeňské čtvrti, kde jsme bydleli, to vypadalo opravdu exkluzivně. Přímo z oken pěkného hotýlku byl výhled na krásný park s fontánou, obklopený rezidencemi.

Po přivítání s ostatními fightery a organizátory přišlo na řada vážení. Jura trefil svou váhu úplně na gram přesně (76,2 kg), z čehož měl radost. Já jsem byl docela podvyživený (108 kg), jelikož mi bylo už asi 2 dny pekelně blbě. Zanedlouho se zjevil také můj soupeř, chorvatsky bojovník Elvis Kodzic, který trénuje u Siniši. Soupeř se splašil na poslední chvíli jako náhrada za německého šampiona Mirkoviče, který z nějakých nejasných důvodů nemohl dorazit. Po nezbytných přivítacích procedurách jsme se odebrali na večeři, ze které jsme ovšem díky podivnému rozpoložení mého žaludku moc neměl. Před spaním jsme se šli ještě s Jirkou Jarošem projít po místní vilové čtvrti a závistivě jsme okukovali rezidence. Také jsme spekulovali nad nacházejícím turnajem a Jirka plánoval, jak by se rád potkal ve finále pyramidy se Spejblem (což, jak už asi většina lidí ví, se mu pak taky podařilo).

Druhý den zavládla v hotelu klasická předzápasová atmosféra, nikdo už se nějak moc necpal (přeci jen vypustit v ringu na světlo boží obsah svého žaludku třeba při nějakém podařeném kolínku je poněkud potupná záležitost) a všichni se koncentrovali na večer. Kolem páté jsme nasedli do aut a odjeli do místní hokejové haly.

Po příjezdu na místo (led tam sice nebyl, ale zima v šatnách po něm zůstala ukrutná) se začalo s tradičními předzápasovými rituály typu masírování, výroba tejpů atd. Měli jsme společnou šatnu s pražským Hanumanem a což pro mě bylo docela zajímavé, jelikož jsem se omrknul, jak tyhle věci probíhají u nich (speciálně poznámka pro Petra Macháčka :-) A vyšlo najevo, že to probíhá víceméně jak u nás; ono na tom asi není extra co vymýšlet.

Z naší šatny šel první na svůj zápas Jirka Jaroš. Hala byla v té době už komplet zaplněná, což nás vzhledem k poněkud slabší propagaci téhle akce (alespoň na internetu), příjemně překvapilo. Hádám tak 1500 lidí se tam sešlo určitě. Jirka nějak zapomněl vlastní nástupovku, tak jsem vrazil zvukařovi CD francouských blackařu Anorexia nervosa a Jirka za zběsilých rytmů jejich ukrutného nářezu odhodlaně přelezl provazy. Jeho soupěř byl velice kvalitní a zkušený maďarský zápasník Bela Szhanto. Ovšem na zápas s naším Snowmanem bude vzpomínat asi dost nerad - díky několikacentimetrové jizvě v jeho obličejí bude ovšem pomerně těžké tuhle vzpomínku vytěsnit. Asi v 10 vteřině chytil Bela naprosto zničujici loket ze zadní ruky a z hluboké tržné rány okamžitě začala téct krev. Rozhodčí pochopitelně zápas okamžitě ukončil a poslal Belu do nemocnice, kde si vysloužilo zranění pěkných pár stehů. Ještěže nebyl Bela ani předtím žádný extra krasavec, tak mu asi nějaká ta jizva navíc z estetického hlediska moc neubere. :-)

Další se z naší šatny vydal ke svému zápasu Spejbl, který vypadal při rozcvičování na turnaj dobře naladěn. Jeho fight jsem bohužel neviděl, jelikož jsem se už chystal na svůj zápas, který měl přijít zanedlouho. Každopádně Spejl prý svého soupeře slušně zmasakroval.

Po vítězném návratu Hanumanů do šatny bylo jasné, že se Spejbl potká v ringu s Jirkou, což znamenalo, že se Jirka s Karlem přesunul do šatny k Chorvatům, protože přeci jen být v šatně se soupeřem není to pravé. Můj fight přišel na řadu kolem desáté večer. Moc toho o něm rozepisovat nebudu, jelikož to nebylo nic extra. Na soupeři bylo znát, že si zrovna dvakrát nevěří a i přes povzbuzování Siniši z rohu bylo jasné že by se viděl mnohem radši doma v Chorvatsku u moře. V druhém kole mu po několikátém počítání přiletěl do ringu ručník, což bylo asi to nejrozumnější, co se mohlo stát. Každopádně za rámeček si toto vítězství dávat nebudu, jelikož soupeř opravdu nebyl nic extra. Navíc když mi cenu předával Bublan, kterému jsem bohužel přes chránič na zuby ani nemohl říct, co si myslím o jeho výkonu na Czech teku.

Po svém zápase jsem mrknul na titulový fight Jirky Žáka, který si šel pro další ze své sbírky pásu naprosto s přehledem a důrazně. Svému litevskému soupeři nedal nejmenší šanci a tuším že ve třetím kole vyhrál KO.

Pak už přišlo na řadu finále Windy cupu mezi Jirkou Jarošem a Spejblem. A bohužel pro našeho zápasníka to bylo poměrně krátké představení. Po první oťukávací minutě chytil Jirka ukrutný round kick ze zadní, po kterém byl počítaný. Ještě do jakž takž rozdýchal, ale Spejbl nelenil a hned z další akce mu poslal do stejného místa ze zadní koleno, které už se rozdýchat nedalo a Jirka tedy prohrál a byl hodně zklamaný.

Po turnaji následovala párty na místní diskotéce, která vystavila mé sluchovody náročné zkoušce a někdy kolem třetí se šlo do hajan a ráno hurá do Brna.


30.3. 2006 „VEČER BOJOVNÍKŮ MUAY THAI“: Česká Republika VS. Slovensko

Pardubice - Ideon, 7 individuálních zápasů dle konceptu S1, výsledek: 5:2

Autor: Alda-man

Téměř přesně do roka a do dne jsme s naším oddílem KICKBOX CLUB SLAVIA HRADEC KRÁLOVÉ opět zavítali na tradiční gala do města perníku – Pardubic. Tentokrát se plně věnovalo profesionálnímu Muay Thai. Jednalo se celkem o 7 zápasů podle konceptu S1 mezi Českou Republikou a Slovenskem, z nichž jeden skončil KO. a jeden R.S.C. Milým překvapením pro mě bylo, že většina borců do svého repertoáru zařadila také Wai Kru (což u nás dříve nebývalo pravidlem). Cenu za nejlepší před zápasový rituál získal Marián Tomšány ze Slovenska (VI. zápas) Jako kvalitní rozhodčí se mimo jiné představili jinak známí

bojovníci Filip Miňovský a Ladislav Kovařík.

- 72,6 Kg 3 x 2 min. Zápas č. I. Petr Malafa /ČR – Písek/ VS. Miroslav Šiman /SR – Žilina/


Ač zápas profesionálů, jednalo se o klasický rozehřívací úvod více se blížící amatérskému nasazení. Chválím úvodní Wai Kru rituál. Slovenský borec měl lepší kombinace rukou, soupeř mu zase dobře unikal do klinčů. Pak se domácímu borci povedla dobrá kombinace, ke které padajícímu soupeři nechtěně přidal úder navíc a byl konec. Vítězem slovenský borec diskvalifikací soupeře


- Zápas č. II. O. Pospíšil /ČR – R. Gym Teplice/ VS. Rasťo Fraňo /SR – N.M. Nad Váhom/


V druhém zápase borci úměrně zvýšili tempo. Byly k vidění rychlé výměny kombinací rukou, které ovšem většinou končili v krytu. Oba dosti unikali do klinčů, které však byly až na pár strhů vesměs pasivní. Vítězem český borec na body


- 72,6 Kg 5 x 2 min. Zápas č. III. J. Devera /ČR – Písek) VS. P. Rybár /SR – Bratislava/


Třetí duel technického ražení byla vyčkávací poziční bitva na dištanc. Již v 1. kole byl slovenský borec po přesném kontru počítán. Domácí borec měl excelentní boxerské kombinace, soupeřovi se zase povedlo pár pěkných strhů, pokoušel se prosadit naskočenými lokty i úderem z otočky, ale ve 4. kole byl po rázném direktu opět počítán.


Vítězem český borec na body + 91 Kg 5 x 2 min. Zápas č. IV. M. Pek /ČR – KTSO Praha/ VS. T. Klimáček /SR/


Již při nástupu mi bylo jasné, jakým stylem bude domácí borec s „ladnými“ proporcemi 180 cm/ 120 Kg bojovat. Slovenský borec vyšší a štíhlejší postavy sice dobře boxoval i kopal, jenže jeho úderům scházela patřičná razance. Což byla soupeřova hlavní zbraň, /vzhledem k váhovému rozdílu 26 kg se ani nelze divit/ Domácí borec jednoduše zatlačil soupeře k provazům a tam se také po sérií granátů dočkal ve 2.kole vítězství. Moc zajímavá podívaná … Vítězem český borec R.S.C.


- 62 Kg 3 x 2 min. Zápas č. V. René Blažejovský /ČR Macák´s Gym – Pard./ VS. Robo Sanecký /SR/


Jeden z těch zápasů, které sice potěší ale zároveň z nich zamrazí. V takové chvíli mi vždy vyvstanou na mysli zničené psychomotorické schopnosti Muhammada Aliho v současnosti. Již z úvodního Wai Kru bylo zřejmé že se bude něco dít. Ono taky na Královský pohár v Thajsku, kterého se R. Blažejovský zúčastnil, se nedostane jen tak někdo. Domácí borec předvedl stíhací kanonádu rychlých přesných a tvrdých kombinací ruka-noha, které zasahovali cíl až příliš často. Již v 1.kole byl soupeř počítán. Snažil se ještě prosadit v klinčích, ale ani tam neměl moc šancí. Ve 2.kole inkasoval hák po kterém následovalo několika minutové bezvědomí, z kterého se sice díky okamžitému zásahu týmu lékařů probral, ale bylo na něm vidět, že jet domů busem, tak si na číslo nevzpomene. Vítězem český borec KO.


- 66,7 Kg 5 x 3 min. Zápas č. VI. Adam Pengsawang /ČR – trénuje v Thajsku/ VS. M. Tomčány /SR /


Domácí borec /dříve známý jako Adam Vrána/ se připravoval v Thajsku, kde je také šampiónem svého týmu. V ringu je již veteránem, na kontě má víc jak 70 zápasů. Hudba jež ho doprovázela do ringu, jakoby dávala vzpomenout na chuligánskou minulost. Jeho soupeř byl oceněn za nejlepší Wai Kru večera a taktéž se jednalo o zkušeného bojovníka. Co se týká technicko-taktické výbavy, nasazení a odolnosti obou borců, byl tento zápas jednoznačným vrcholem večera! Domácí bojoval ortodoxním thajským stylem, z každého soupeřova útoku dokázal přejít do klinče, kde silově prosazoval jak kolena tak lokty. Navíc měl velký přehled, perfektně se pohyboval po ringu, přesně uhýbal a dokonce i měnil střeh. Soupeř na něj z dálky střílel zdařilé kombinace, zblízka ho zasahoval přesnými koleny a lokty v klinčích, kde mu způsobil krvácející tržnou ránu na hlavě. Jenže taktika domácího borce utahat soupeře v klinčích byla zřejmá a vzhledem k technické převaze i účinná. Ve 3. kole byl po úderu loktem slovenský borec počítán a s každým dalším kolem jako by ztrácel jistotu. Bylo vidět jak se úporně snaží zápas rychle skončit. Jenže soupeř bojoval stylem jako by měl fyzičku na dalších 5 kol! Nakonec slovenský borec inkasoval úder loktem, jenž mu také způsobil krvácející ránu. Vítězem český borec na body


-72,6 Kg 5 x 3 min. Zápas č. VII. Igor Chin /ČR – R.Gym Teplice/ VS. V. Moravčík /SR – Banská Bystrica/


Smolný výsledek tohoto duelu nenaplnil mé očekávání. Domácího borce mám rád pro jeho nezdolný styl boje i cizokrajný původ. Slovenský soupeř zase zaujal titulem mistr Polska. Procítěné Wai Kru Igora China se mi líbilo ze všech nejvíc. V tvrdých výměnách se sice domácí prosazoval důrazněji, ale bylo znát, že o něco vyšší slovenský borec boxující na dištanc má lepší přehled. V 1. kole se mu povedl nejdřív pěkný shoz, vzápětí Igora trefil loktem a způsobil mu větší krvácející zranění, kvůli kterému musel zápas ukončit. Vítězem slovenský borec – vzdáním soupeře pro zranění

Tak jsem si už na ten doprovodný program pomalu zvykl. Zaujal mě hlavně David Stránský – mistr světa ve Freestyle karate a rovněž modelové firmy Uncle Sam předvedli perfektní freestylové kousky. Po tom všem tyátru mi v mysli utkvěl odkaz starých mistrů, zakladatelů dnešních stylů, kteří nepoužívali bojové umění pro zisk a slávu, ale pro rozvoj duševních schopností a k pozvednutí morálních hodnot.


Noc bojovnikov, Bratislava, Hala Pasienky, 17.2.2006

Autor: Honza

Již třetí pokračování má za sebou "slovenska K1" a vzhledem k tomu, že startovni listina tentokrát byla víc něž sympatická, vypravila se nás z Brna poměrně početná squadra. Akce se konala tentokrát v hale Na Pasienkoch, ovšem že by to byla nějaká extra změna k lepšímu nemůžu říct. Prostředí útulností zrovna neoplývalo a sedačky - jestli se tak dá říkat dvou trámům položeným vedle sebe - navrhoval zřejmě nějaký příznivce SM praktik (V této souvilosti si nemohu odpustit odpustit poznámku na všudypřítomné reklamy na bratislavské obchodní centrum AUpark - ten název jsme okamžitě přiřadili k nějakému velkolepému sadomaso salonu). Ovšem příznivci bojových umění musí umět nějakou tu nesnás vydržet, takže důležitější než osobní pohodlí bylo, co se odehrávalo v ringu.
No, nebudu to chodit kolem jak vegetarián kolem čerstvě nastrouhané mrkve a rovnou prozradím, že navzdory opravdu zajímavým jménům a na papíře výborně poskládaným zápasům to žádná hitparáda nebyla. Těžko říct proč; možná někteří bojovníci prostě neměli svůj den, rozhodčím se taky asi úplně nezadařilo... každopádně jediný zápas, který opravdu zvedl lidi ze sedadel (teda z trámů) a troufám si říct, že se na něj bude dlouho vzpomínat, byl duel v MMA mezi Žákem a Molnárem - byť i tady byl výsledek poměrně kontroverzní. Ostatní fighty se pohybovaly na stupnici mezi úplnou tragédií (Ido Pariente x Gueye Makhtar), slabším průměrem (Azem Maksutaj x James Phillips) a něčím, na co se dá docela slušně koukat, ale ke koupi boxerek a návštěvě tělárny vás to asi nepřesvědčí (Roman Kupčák x James Mc Sweeney).
Tak pojďme nato:

1. K1 Superfight:

Azem Maksutaj {Švýcarsko} James Phillips {Německo}
Hned první zápas měl přinést alespoň podle papírových předpokladů vynikající duel, zejména v podání Maktusaje, který předvedl nezapomenutelný fight např. s Karaevem loni v Las Vegas. Jeho soupeř je německý šampionem do 91 kilo a vyznačoval se dobrým pohybem a kvalitní technikou. Druhá věc je, že Maktusaj ho zrovna moc neproháněl. V kuloárech jsem potom zaslechl, ze Maktusaj tréninku v poslední době moc nedal, tudíž se v zápase asi šetřil - na co ví ovšem jen on sám, v lepším případě ještě jeho manželka. ;-) Každopádně přes ospalý výkon se mu v poměrně nezáživném zápase podařilo vyhrát.
Vítěz: Maksutaj na body

2. Reserve fight K1 pyramidy:
Roman Kupčák {SK} James Mc Sweeney {ENG}
Už příchod obou bojovníků naznačil, že teď se nějakého toho adrenalinu v žilách přece jen dočkáme. McSweeney nastoupil hodně sebevědomě a působil dost sympaticky, takže ho publikum odměnilo zaslouženým potleskem. Ten nebyl ovšem nic proti aplausu, kterého se dočkal domácí borec Roman Kupčák. Ten si vybral i zajímavou nástupovku a se svým drsným účesem působil dost nebezpečně. Na tento fight jsem byl opravdu zvědav, jelikož jsme týden před tím s Romanem docela intenzivně spárovali. O Angličanovi bylo známo, že se vyznačuje poněkud hurá stylem, což bylo patrné hned od prvních okamžiků zápasu. Roman byl určitě mnohem techničtější a vypadalo to, že nic jiného než vítězství ho nezajímá. McSweeney občas působil v přestřelkách opravdu dost chaoticky a Roman jako zkušený borec našel v druhém kole v jeho rozevláté obraně skulinu a poslal mu tam koleno, po kterém se Angličan složil a bylo po zápase. Zasloužené vítězství si tak odnesl Roman.
vítěz: Kupčák 2 kolo KO

3. MMA:
Ido Pariente {Izrael} Gueye Makhtar {Francie}
Hmmm, co říct k tomuto zápasu? Asi radši nic... jen, že dívat se na dva sporé skoro nahé chlapíky, kteří na sobě leží deset minut přitisknutí na zemi, možná zaujme jistý druh menšinového publika (nic proti nim!), ale pro ostatní je to poněkud nudná podívané jejíž specifickou estetiku nejsou sto patřičně ocenit.
Vítěz: Makhtar na body

4. Pyramida K1, semifinále
Pavel Majer {ČR} Novovič Alexander {Holandsko}
Další zápas, na který jsem se hodně těšil a ukrutně v něm držel palce Hakimovi. Jeho soupeř měl slušnou statistiku a značně podivnou image, nicméně trénuje ve slavném Mejiro gymu, takže bylo jasné, že bude hodně nebezpečný. Připadalo mi, že Hakim se ze začátku nemohl moc rozjet a první kolo vyloženě odestál. Novovič ovšem nějakou horečnatou aktivitou taky neoplýval a kromě low-kicku na vnitřní stehno a sem tam back-fistu nic nepodnikal. První kolo tedy hodně opatrné. V druhém se už Hakim začal víc snažit a hlavně jeho low-kicky ze zadní si pěkně sedaly na Novovičovi nohy.  Ten ovšem nedal najevo, že by mu to nějak extra vadilo a zejména jeho kontry v back-fistech byly hodně nepříjemné. Třetí kolo se neslo v podobném duchu jak předešlé, Hakim byl opět aktivnější, takže nemohlo být sporu o tom, kdo bude vítěz.
Vítěz: Hakim na body

5. Pyramida K1 semifinále
Djamal Kasumov (Rusko) vs. Václav Cihlář (ČR)
Tak tohle byl asi největší omyl celého večera. Jsem poslední člověk, který by chtěl být k zápasníkům nějak přehnaně kritický, sám moc dobře vím, jak neuvěřitelně těžké je ty čtyři provazy vůbec přelézt, ale při vší uctě k našemu Cihlářovi si myslím, že od něj a od promotérů nebyl nejšťastnější nápad se tohoto klání účastnit. Docela mi bylo podezřelé, že já ani nikdo z mých známých jsme Vaška neznali, přeci jen top fighterů je u nás jen pár, nicméně jsme si říkali, že to bude třeba nějaké tajné překvapení organizátorů. Každpádně fight skončil velice záhy a řekl bych, že pro našeho zástupce ještě poměrně dobře, protože to rozhodčí po druhém počítání ukončil a zabránil tak zřejmě nějakému fatálnímu knockoutu.
Vítěz Kasumov KO v 1. kole

6. MMA
Ladislav Žák (ČR) vs. Slavomír Molnár (SK)
Tak tento zápas byl opravdu naprostá lahůdka! I když nejsem zrovna znalcem  MMA, na tomto fightu celá hala poznala, jak strhující mohou být zápasy v tomhle odvětví. Mě osobně uchvátil zejména náš Láďa Žák - bylo neuvěřitelné, z jakých situací se dokázal dostat a jak o dvacet kilo těžšímu Molnárovi zatápěl.  Opravdu krásný zápas, kde se pořád něco dělo, ať už v postoji nebo na zemi. Snad jen ten výsledek mě osobně nebyl příliš pochuti, ale je pravda, že moc netuším, jak se v MMA boduje, takže si nechám uštěpačné poznámky o domácím prostředí pro sebe. Každopádně před oběma borci nezbývá než smeknout!
Vítěz: Molnar na body

7 Superfight K1:
Sergei Gur {Bělorusko} Freddy Kemayo {Francie}
Další zápas, který sliboval super podívanou. Což by asi i byla, kdyby fight trval déle než jedno kolo. Bohužel pro svou hlavu ji Kemayo asi po minutě sklonil moc nízko a dostal do ní takové koleno, že se asi doktoři na CT budou dost divit. Gur ukázal, že je opravdu velice nebezpečný bojovník.
Vítěz Gur KO v 1. kole

8. finale K1 pyramidy
Roman Kupčák (náhrada za zraněného Hakima) vs Djamal Kasumov
Na Djamalovi bylo zřejmé, že je po prvním lehkém zápase výrazně odpočatější, než Roman. Ten si v prvním kole naběhl na tvrdý úder, po kterém byl počítaný, nicméně to ještě rozdýchal a zkusil pokračovat. Asi v půlce druhého kola byl znovu počítaný  a bylo jasné, že tenhle zápas pro něj moc dobře nedopadne. Když si poté málem ukopl prsty na noze o Djamalův kryt, zápas vzdal a z výhry v pyramidě a ceny od Jeroma LeBannera se radoval Djamal.
Vítěz: Kasumov v 2. kole, Kupčák vzdal pro zranění

9. Muay thai:
Rudolf Ďurica {Slovensko} Tongtchailek {Thajsko}
Další zápas, co sliboval podle papírů super zážitek. Bohužel než se mohl nějak pořádně rozjet (první dně kola byly klasicky spíš otukávací, se spoustou klinčů), Runa trefil Thajce loktem a i když ten se tvářil, že mu nic není, rozhodčí se rozhodl zápas ukončit. Nevím, jak hluboká byla rána na Thajcove obočí, každopádně krve z ní moc neteklo a viděl jsem už pokračovat zápasy s výrazně horšími zraněními. Nicméně v tomto případě to znalenalo stop.
Vítěz: Durica v 3 kole po zraneni Tongtchaileka

10. K1 Super fight
Alexander Ustinov {Bělorusko} Bjorn Bregy {Švýcarsko}
Hlavní fight večera a docela jsem byl překvapený, že spousta lidí v hale už odcházela. Každopádně ti, co zůstali, viděli souboj dvou opravdových gigantů - oba mají přes dva metry a 120 kg. Zejména Bregy je opravdová hromada svalů a ránu bude mít asi ukrutnou. Ovšem Ustinov na tom je hodně podobně, takže zápas byl hned z kraje solidní štípaná. V druhém kole došlo ovšem k značně kontroverznímu momentu - Bregy trefil Ustinova kolenem někam do oblasti třísel. Ten se svalil na zem a gestikuloval, že úder šel mezi nohy. Rozhodčí ho nicméně odpočítal a po poradě s ostatními řekl, že to byl čistý úder a vítězem je tedy KO Bregy. Spousta lidí v hale pískala jak o život - osobně se nějakých komentářů zdržím, kam úder směroval ví asi je zápasníci sami. Každopádně škoda dobře rozjetého zápasu.
Vítěz Bregy KO v 2 kole


Superliga thajskeho boxu – Lisabon (Carcavelos), Portugalsko 19.11.2005

Autor: Daniel Starostik

Na Superligu do Lisabonu ( presneji do Carcavelos, coz je male mestecko nekolik kilometru zapadne od Lisabonu ) jsem vyrazil se svym kamaradem z fakulty sportovni edukace v Coimbre, kde oba studujeme jakozto Erasmus studenti, tzn. ze jsme vyuzili moznosti studovat v zahranici v ramci evropskeho studijniho programu Erasmus/Socrates. Vypravu na Superligu jsem planoval uz dlouho a tak jsem si rekl, ze prijemne spojim s uzitecnym a pri te prilezitosti jsem si prosel Lisabon krizem krazem, a budu uprimny, neni o co stat. Mozna muj dojem poznamenalo velmi spatne pocasi, nicmene pravda je, ze Lisabon je mesto spinave, neupravene, se spatnou infrastrukturou, ale abych jen nenadaval, tak s docela prehlednym a cistym metrem. Superliga se konala v nove vybudovane sportovni hale, na kterou jsou jiste vsichni obyvatele Carcavelos a prilehlych vesnicek a mest velmi hrdi, ale opomneli teto hale udelat reklamu, nikde u prijezdovych cest do Carcavelos nebyly cedule, ktere by daly hledajicim ridicum potrebne info o tom, kudy dojet k arealu sportovni haly. Já a muj kamarad jsme prijeli do Carcavelos vlakem neco po 18.hodine (zapasy mely zacinat kolem 19.hodiny). Kdyz jsme zjistili od mistnich taxikaru, ze sportovni hala se nachazi nedaleko vlakoveho nadrazi, jen par minut pesky po hlavni silnici a pak vpravo, tak jsme si klidnym krokem vykrocili smerem, jak nam taxikari radili. Asi po 10 minutach cim dal sviznejsi chuze jsme zacinali nabyvat dojmu,ze jdeme spatne, nastesti pro nas zastavilo vedle nas auto a v nem mlady typek, ktery se nas ptal ( samozrejme portugalsky ), kudy ke sportovni hale v Carcavelos. Snadno jsme mu vysvetlili, ze i my resime stejny problem a ze bychom se taky radi dostali na misto, kde se bude konat Superliga thajskeho boxu. Typek jen uznale pokyval hlavou a uz se mel k odjezdu a v tu chvili jsem dostal docela fajn napad, ze by nas mohl vzit s sebou autem, svou perfektni portugalstinou jsem mu vysvetlil, o co mi jde, no zkratka jsem ukazal na sebe a meho kamarada, a na jeho prazdne tri mista v aute. Nenechal jsem ho dlouho premyslet a hned jsem otevrel dvere jeho auta a nastoupil si, typek byl drobnejsiho vzrustu a zrejme i dobrak od srdce, takze nic nenamital, a tak jsme vyrazili spolecne v jeho aute hledat sportovni halu. No, najezdili jsme asi 20 km, v aute stravili 20 minut, az jsme dostali verohodne info od starousedlika, ktery nam jasne a vystizne popsal cestu k hale. Hala to byla vskutku velmi pekna, dokonale oblezena auty bojechtivych a thaiboxulacnych fanousku. Pred vstupnimi dvermi stala asi 60 metrova fronta lidi, coz budilo dojem ze hala je uz natriskana k prasknuti a ze my se tam zrejme ani nedostaneme. Nicmene zdani klamalo. Znicehonic se fronta pohnula kupredu a byli jsme uvnitr. Mel jsem ten nejlevnejsi listek (za 14 Euro na stani), ale nebyl problem dostat se na misto, kde jsem si mohl pohodlne sednout, a predevsim, kde jsem mel skvely vyhled na ring. Jeste zpet k navstevnosti, to bylo pro me velke prekvapeni, vazne jsem cekal, ze jestlize jde o takovou velkou vec jakou Superliga thajskeho boxu bezesporu je, tak ze bude o tuto udalost velky zajem a ze se zaplni kazde mistecko ke sledovani. Nicmene skutecnost byla ponekud odlisna, nedokazu presne odhadnout, ale hala byla zaplnena jen zpulky a seslo se tam kolem 600 fanousku, coz mi prijde zalostne malo, pravda, nemam zkusenosti z jinych galaveceru ( Heaven or hell v Praze, turnaje v Holandsku aj.), byl jsem jen loni na Kings of the Ring Brne a tam jsem zazil opravdovy galavecer se vsim vsudy, vsechny mista obsazene, skvela atmosfera, no zkratka na urovni. I fighty tenkrat byly prinejmensim na stejne urovni jako fighty ze Superligy, ne-li lepsi. Podle meho nazoru, kdyby brnenske Bobycentrum usporadalo Superligu thajskeho boxu, byla by to urcite superakce, na kterou by se seslo mnoho fanousku bojovych sportu a o dobrou zabavu a prijemnou atmosferu by nebyla nouze. Ted uz konecne k fightum: Na misto jsme tedy dorazili tak akorat, sotva co jsme usedli na SVA mista, prisli borci k prvnimu fightu, byli to Aliouane Karim (Francie) a Zeyada Amir (Egypt). Amir byl docela nabouchany, svaly na nem jen hraly a dalo se predpokladat, ze bude mit navrch. A taky ze jo, cely zapas byl aktivnejsi, tlacil, vymyslel kombinace, nenechal Karimovi mnoho mista v ringu a taky ho nenechal vyvijet jakoukoli aktivitu, Karim ho sice nekolikrat hezky trefil hakem, ale to bylo tak vsechno. Karim se predvedl jako velky srdcar, nekolikrat si brutalne zahulil, skacel se k zemi a uz to vypadalo, ze to vzda, nicmene vydrzel bojovat cele tri kola a za to si vyslouzil uprimny potlesk publika. Zapas to byl pekny. Vitezem se tedy stal Zeyada Amir 3:0 na body. Ke druhemu fightu nastoupili tito borci, Kamal el Amrani (Nemecko) a Petr Polak (Ceska republika). Moc jsem se tesil, co predvedou oba borci ( Petrova kombinace predni-zadni-low-kick je skvela a ucinna, Amrani je zase mistr kopu na jatra z otocky). Hned po gongu v prvnim kole Petr vlitl na Amraniho s velkou chuti a razanci, zasypaval ho udery rukama nohama, Amrani asi ani nevedel jak se to stalo, ale ve chvili kdy byl zavreny v rohu (skoda ze ne ve svem) ho Petr bombardoval tak ucinne, ze mu roztrhl oboci ( ted nevim, mozna to bylo direktem nebo kolinkem), nicmene rana zacala silne krvacet, ringovy rozhodci na to kuknul a po kratkem premysleni zapas ukoncil, Amrani se nestacil ani poradne rozkoukat a uz byl porazen, a Petr Polak?, ten si uzival opojne pocity ze sve velke (a rychle) vyhry nad takovym bojovnikem jakym Amrani bezesporu je. Vitez tohoto fightu byl tedy Petr Polak, kdy rozhodci ukoncil zapas v prvnim kole. Petre, jeste jednou gratuluji. Kdyz Petr odchazel z ringu, tak jsme si já a muj kamos neodpustili ceskou vlasteneckou slovni hricku, zarvali jsme: Kdo neskace, neni Cech, hop hop hop!!! Celou sportovni halou se to krasne neslo az k usim Petra Polaka, jeho trenera a Milka Deucmana, kteri nas pak uznalym gestem pozdravili, moc hezky zazitek takhle 1500 km od CR. K dalsimu fightu prisli Turek Kose Ozkan a jeho souperem byl domaci borec, Barradas Jose. José se chtel samozrejme predvest na domaci pude, tak zacal zapas velmi zostra, utocil, soupere nepoustel k vetsim akcim, ale ke konci uz nemel sily a muze byt rad, ze to vyhral, Turek totiz ve druhem i ve tretim kole zacinal zlobit, obcas se pekne trefil. Nestacilo to, a tak vyhral Portugalec Barradas José na body. V dalsim fightu boxoval opet domaci borec Reis Luís a jeho souperem byl Chris Van Venrooij (Holandsko). Chris je zkusenejsim bojovnikem, cely zapas tlacil, byl presnejsi, tvrdsi. Reis Luís se snazil o otocky (nechapu z jakeho duvodu), ktere mu stejne vubec nesly a ani jednou soupere netrefil. Chris zvitezil jednoznacne na body. V patem fightu se predvedl anglicky bijec, vsem, kteri sleduji Superligu pravidelne, dobre znamy Peter Crooke. A proti nemu dalsi Portugalec Miguel Marques. Peter je velmi dobry thaiboxer, s peknym, okulahodicim thaistylem. Jeho jednoznacne vitezstvi tedy nemohlo byt velkym prekvapenim. Vyhral na body. Nasledoval fight mezi opet velmi znamym rakouskym fighterem Fadim Merzou a rumunskym bojovnikem Vintilou Florinem. Mel jsem tu cest vyfotit se s Fadim Merzou a muzu uprime rici, je to takovy drobny prijemny chlapec, clovek by ani nerekl, ze muze byt v ringu tak nebezpecny. Jeho zapas s Vintilou Florin byl velmi pekny, oba borci byli velmi dobre pripraveni, Fadi je znamy svymi presnymi direkty a haky, Vintila samozrejme nechtel zustat pozadu a tak se v ringu rozpoutala velmi pekna boxerska rezba, Fadi byl ale duslednejsi a chytrejsi, ke kombinacim rukama pridaval i velmi tvrde low-kicky, ktere si brzy vybrali svou dan na zdravotnim stavu jeho soupere, v prubehu druheho kola byl Rumun opet tezce bombardovan low-kicky a po jednom z nich odmitl pokracovat v teto velke stipane. Rozhodci ho pocital, ale Rumun se na svou predni nohu nemohl ani postavit, takze odmitl pokracovat v boji. Vitezem se tedy stal Fadi Merza TKO v druhem kole. V dalsim souboji se predstavil vsem dobre znamy Turek Yakut Sahin, zvany Kass, jeho souperem byl nemecky boxer Moishirazi Seved Ahmed. Kass mel sice puvodne boxovat s Tomasem Hladkym, ale misto nej nastoupil Nemec Ahmed. Ten se v ringu pred zapasem velice ukazoval, predvadel jak Kasse sestreli, pusobil velmi arogantne, hloupe. Zapas zacal v rychlem tempu a Kass nenechal nic nahode, bombardoval Turka low-kicky, dobre pracoval rukama, byl jednoznacne lepsi, Ahmed ho sice parkrat trefil hakem a povedl se mu jeden push-kick na hlavu, ale to bylo tak vsechno. Kassovy low-kicky rozhodly, Ahmed ve druhem kole vzdal, mel rozsekane nohy. Kass zvitezil TKO ve druhem kole. Dalsi zapas sliboval velkou podivanou, predstavila se v nem domaci hvezda José Reis a proti nemu Francouz Cedric Muller. Misto Cedrica mel bojovat muj oblibenec a opravdovy bojovnik Olé Baguio Laursen, na ktereho jsem se tesil nejvic. Ale i Francouz se predvedl ve velmi dobrem svetle, vsichni zrejme cekali, ze ho Reis sestreli nejakym brutalnim zpusobem, ale nic takoveho se nekonalo. Zapas byl ve velmi rychlem tempu, kombinace stridala kombinaci, byla to opravdova bitva, pekna stipana. Reis nakonec vyhral na body, ale Cedric Muller sklidil pri odchodu z ringu uprimny potlesk od fanousku (v drtive vetsine portugalskych). Dalsi zapas sliboval opet velkou podivanou, sesli se v nem opravdovi titani, Moisés Baptista De Sousa (Brazilie, jeste ted mam v zive pameti jak vypl svym strasnym hakem Dmitrije Shakutu) a Clifton Brown (Kanada). Clifton prisel do ringu hezky po thajsku, jeho panongy byly neprehlednutelne, dokonce to jednu chvili vypadalo, ze zatanci Wai-kru, ale nic takoveho se bohuzel nekonalo. De Sousa se zase pysnil svym rozsahlym tetovanim. Abych byl uprimny, Clifton me trosku zklamal, vzdycky kdyz ho vidim, mam pocit, ze je nejaky zamrzly, nevyviji tlak, udery nema prilis silne a presne, mozna na tom trosku pravdy bude, protoze proti De Sousovi si ani neskrtl. Sousa predvedl perfektni timing low-kicku, kdy nekolikrat Cliftona poslal k zemi. Ale dominantou boje De Sousy jsou jeho ruce, ten stihly chlapec ma strasne granaty v rukavicich, ikdyz strilel pekne plavaky od pasu, castokrat se trefil Cliftonovi primo na hlavu nebo na zebra, a nebylo tedy prilis velkym prekvapenim kdy se po jedne z mnoha delovek Clifton skacel k zemi, pokousel se sice postavit, ale musel byt opravdu velmi otresen, protoze nebyl schopen ustat na nohou a opet upadl. Nakonec se sice postavil a stal, ale uz bylo davno po pocitani ringoveho rozhodciho a Clifton mohl jen uznale vzdat hold svemu souperi. De Sousa vyhral KO ve tretim kole. Dalsi fight na programu byl fight mezi Brazilcem Alexandrem Cosmem a Nemcem Lorandem Sachsem. Misto se Sachse mel bojovat Foad Sadeghi, ktery se taky uz nekolikrat predvedl ve velmi dobrem svetle, skoda, ze jsem nemel moznost videt ho bojovat nazivo. Alexandr po kratke chvilce zvitezil, protoze rozhodci ukoncil zapas kvuli roztrzenemu oboci na Sachsove hlave. Sachs se sice velmi zlobil, nicmene nebylo to nic platne. Vitez: Alexandre Cosmo. Pak jeste nasledovaly dva extra fighty mezi domacimi borci, ktere uz zrejme nebyly soucasti primeho prenosu. V prvnim fightu se predvedl Furbad Joel proti Nuno Nevesovi. Ten prisel do ringu ve velmi slusivem kovbojskem kloboucku a oba borci budili dojem,ze nasledujici deni v ringu bude spise kovbojska bitva v saloonu o lepsi misto u baru nez utkani v thajskem boxu. A skutecne se tak stalo. Oba borci do sebe vlitli, predvedli spoustu peknych prestrelek rukama a treti kolo se stalo skutecnou bitvou, ve ktere mel nakonec ruce nahore Nuno Neves, ktery vyhral na body. K poslednimu fightu vecera nastoupili opet Portugalci, a to Ângelo Vierra a Vítor Seromenho. Byli to zrejme teprve zacinajici bojovnici, protoze jejich fight byl nejslabsim fightem vecera, nikdo uz jim nevenoval pozornost (jen rozhodci) a uz ani nevim, kdo vyhral. K thajskemu boxu samozrejme patri i Ring girls a opet si neodpustim ustepacnou poznamku na konto Ring girls, ktere se promenadovaly v ringu mezi jednotlivymi koly. Byly to dve blondyny a jedna bruneta a typek, ktery jim podaval cisla, jim taky musel vysvetlit, ze maji obejit jedno kolo podel provazu a ukazat lidem cislo na cedulce, no bylo to opravdu smesne, pak uz i trapne, protoze stejna procedura vysvetlovani se opakovala zapas co zapas. Samozrejme, devcata to byla opravdu atraktivni, nicmene trosku jednodussi. Opet budu srovnavat: kdyz porovnam Ring girls na Superlize a Ring girls na Kings of the ring v Brne, tak jednoznacne vyhravaji ceska devcata, ty holky tenkrat predvedly opravdovou show, pekne vrtely zadeckem a rozdavaly usmevy na vsechny strany, zatimco Ring girls na Superlize ani neumely obejit ring a ukazat cislo kola. Neznam sice narodnost dotycnych devcat v Carcavelos, ale doufam, ze Cesky to teda nebyly. Sportovni hala se po zapasech rychle vylidnila a me a memu kamosovi nezbyvalo nic jineho nez se vydat cestou smerem k vlakovemu nadrazi. Opet jsme se zeptali na cestu, tentokrat nam radili mistni chlapi a poradili nam velmi dobre, po kratke prochazce jsme dorazili na vlakove nadrazi (ne sice na to, kde jsme vystupovali,kdyz jsme do Carcavelos prijeli), ale vlaky z toho nadrazi taky smerovaly do Lisabonu. V Lisabonu jsme se rozhodli,ze si jeste zajdem na pivko do nejakeho baru zapit Petrovo vitezstvi, byla tady i moznost, ze bychom si mohli dat nejaky fight v Lisabonu na ulici, protoze Portugalci (navic zijici v Lisabonu) jsou velmi horkokrevni a kdyz maji v krvi nejaky alkohol, jakoze ho v krvi mivaji velmi casto, muzou byt i nebezpecni, nakonec se ale nic nestalo a vecer probehl v poklidnem duchu. Superliga byla fajn, libila se mi, ale jak jsem zminil uz v uvodu, ceske galavecery (konkretne Kings of the Ring) jsou na stejne urovni, ne-li lepsi. Ale zazitek a zkusenost to byla prijemna.


 

King of the coloseum, Bosna a Hercegovina 18. 9. 2005

Do Bosny jsme vyrazili spolu s trenérem Karlem a dalším fighterem Davidem Vaňkem již s několikadenním předstihem, jelikož na Davida čekal ještě přede mnou zápas v Chorvatsku v klasickém boxu. Cesta probíhala svižně, i když v menším Fordu Fiesta se naše stokilové tělíčka nemohla rozvinout do celé šíře, která by jim náležela. :-) Ale za pár hodin jsme byli u moře, na romantickém pobřeží, v městě s poetickým jménem Šibeničník (on to teda byl doopravdy Šibeník, ale lákadlo hned ho přejmenovat bylo příliš silné). Ubytovali nás v místním hodně luxusním hotelovém komplexu, kde kromě nás měli dostaveníčko důchodci z celé Evropy. Přestože bylo po sezoně, hotel byl jimi docela narvaný a důchodci při večerních diskotékách dávali najevo, že si dovolenou užijí i kdyby je při tom měla sklátit mrtvička. Tudíž již od rána pobíhali po hotelu a vychutnávali si nabitý program; z něj mám utkvěla v hlavách zejména jejich hra na Indiány, kdy nafasovali čelenky, tomahawky apod a rozjíveně se naháněli v okolí bazénu. Vskutku bizarní pohled k snídani. Druhý den po příjezdu jsme strávili dopoledne válením u teplého moře, přejídáním se a vůbec příjemným relaxem. Na Davida večer čekal fight s místním zápasníkem, takže odpoledne se už koncentroval. Večer jsme vyrazili do tělocvičny, kde trénuje místní hvězda Ivica Perkovič (Davidův soupeř). Zápas začal docela pokojně, pak ale David chytil tvrdý spodek, který ještě rozdýchal, nicméně druhý už ne a prohra byla na světě. Po turnaji jsme se vrátili do hotelu, kde na nás již čekala opulentní večeře. Já jsem zvládl sedm chodů, David tuším asi pět a Karel tam poslal pár místních - prý docela dobrých - piveček. V příjemné náladě jsme se pak odebrali na pokoj a šli do hajan, abychom byly ready na zítřejší cestu do Bosny. Ta začala lehce po poledni a vedla kolem chorvatského pobřeží, což je velká paráda. Nakonec jsme zamířili do vnitrozemí, přešli za úplatek 20 euro bosenskou hranici a zakotvili v městě Medžugorje, kde jsme měli ubytovaní a které je kousek cesty od místa zápasů. Medžugorje je známé tím, že se v něm před cca 15 lety úspěšně zjevovala panenka Maria a dodnes do něj míří křesťané z celé Evropy. Podle toho vypadal i náš pokoj v docela pěkném hotýlku - na stěnách různé náboženské výjevy, křížky apod. Samotné město zjevně z Panenky Marie dodnes žije, protože celé centrum je pokryté stánky s jejími podobiznami ve všech velikostech a tvarech. Čekal jsem jen, kdy objevím stánek s její podobiznou na trenkách. V Medžugorje jsme přečkali celkem dva dny, trošku potrénovali, poznali místní krásy, skoukli na notebooku pár filmečků (od bizarních děl typu Kung fu mela až po horory na usnutí, jako byl hodně brutální Creed) a v neděli večer vyrazili do nedaleké Ljubušky, kde se konal turnaj. Hala byla docela prostorná a už půl hoďky před začátkem se zaplnila do posledního místa. Kromě doprovodného programu byly na pořadu jen čtyři zápasy (všechny v supertíze). Vůbec poprvé se mi stalo, že jsem nastoupil do zápasu, který nezačal se zpožděním (důvodem byl přenos v bosenské televizi). Soupeř Dženan Muminovič byl pěkný řízek, tak 190 cm a 120 kg. Věděl jsem, že je hlavně dobrý boxer s pořádnou ránou. Karel mi naordinoval taktiku začít hodně tvrdě a snažit se zápas rozhodnout KO, jelikož se jednalo o místní hvězdu a na body bych tedy vyhrál asi jen s obtížemi. V prvním kole jsem útočil hlavně low-kicky a high kicky, zatímco Dženan se mě snažil dostat hlavně na ruce. Jeden pěkný hák jsem koupil a trošku mi zavrzala čelist, nicméně tvářil jsem se jakože nic. V druhém kole pak přišla moje chvíle, když jsem si nahnal Dženana do rohu a poslal mu tam pěkné naskočené koleno přímo ho hlavy. Sesul se po něm k zemi jak pytel brambor a bylo jasné, že už nevstane. Takže vítězství KO. Další zápas byl duel mezi srbským řízkem Aleksandrem Laziček a Chorvatem Igorem Alagičem. Srba přivítal při vstupu do ringu hromový pískot zaplněný haly (zřejmě pozůstatky národnostních nesvárů), ten si z toho však nic moc nedělal. Hned od začátku bylo patrné, že ani jeden ze zápasníků zrovna dvakrát dobře nekope, zato v rukách měli opravdu ukrutné granáty. Hlavně Srb se zjevně inspiroval v technice Američana Mighty Mo a jeho ukrutné plaváky ze zadní ruky vypadaly opravdu hrozivě. Jeden Alagič chytil a i když byl přes kryt, pěkně si zahulil. Nakonec v tomto ne moc technickém zápase zvítězil Chorvat, ale já bych ruku do ohně za jeho vítězství zrovna nedal. V dalším fightu se představil náš dobrý známý Domagoj Ostojič alias Buco proti výrazně menším Bulharovi Stanislavu Bahcevanovi. A zápas to byl poněkud podivný. Hned z kraje kopl Bulhar Buca pěknou penaltou mezi nohy, ten se naštval a hnedle v druhé výměně mu to vrátil. Přitom se mu podařilo nějak uvolnit Bahcanovův suspenzor. Ten si v klidu a za ostentativního nezájmu rozhodčího vylezl z ringu (není to náhodou důvod k diskvalifikaci?), kde mu jeho trenérka a zároveň žena za hromového výskání publika začala suspík upravovat. Nakonec však došla k závěru, že je to zbytečné (asi si moc sexu stejně neužili) a poslala ho do ringu bez suspiku. Rohodčího to nechalo zcela v klídku. Ne tak už Buca, který hned v další výměně namířil low-kick hodně vysoko a i když pak tvrdil že ne, trefil Bulhara mezi nohy. Ten se skácel jak poleno a začal se na svíjet na zemi. Jeho žena zřejmě usoudila, že by si přeci jen ještě ráda někdy užila a tak vlítla do ringu a začala Bucovi nadávat takovým stylem, že z toho zčervenal i modrý roh v ringu. Buco se hájil, že to byl normální low-kick, nicméně to vypadalo, že Bahconovova žena mu vyškrábe oči. Představení pak skončilo vyhlášením výsledků, kdy záhadně zvedli ruku Bucovi. Posledním fightem byl zápas mezi Němcem Oliverem Van Damem (proslavil se zejména tím, že dostal před prázdninami hodně brutální KO od Jeroma LeBannera) s místním Antem Majičem. Ten byl sice asi o polovinu menší a lehčí, nicméně bylo vidět, že si na obrovitého a poněkud neohrabaného Olivera dost věří a začal mu hned s gongem masírovat přední nohu pěkně štiplavými low-kicky. Už po pár z nich vyrazilo Němci na stehně ukrutné jelito a bylo jasné, že tohle pro něj nedopadne dobře. A taky že ne a on se ještě v prvním kole odbelhal z ringu po pěkném KO. Hned po turnaji jsme vyrazili směr domovina a po ani nevím kolika hodinách v autě jsme štastně dojeli.


 

další »