Vyjádření k článku

V článku "V Brně válčí gangy" uveřejněném v Magazínu Práva ze dne 9.11. 2004 popisuje jeho autor Leoš Kyša situaci s různými mladistvými gangy v Brně. V druhé polovině uvádí tvrzení, že členové těchto gangů trénují v oddíle thajského boxu Muay thai Brno. V článku je navíc fotografie nově otevřené tělocvičny, kde náš klub sídlí, takže čtenáři mohou nabýt dojmu, že thajský box v Brně trénují ultrapravicoví výtržníci. Vzhledem k tomu, že nám nebyla před otištěním článku možnost se k tomuto tvrzení vyjádřit, což považujeme ze strany autora za hrubě neprofesionální, činíme tak dodatečně. Oddíl thajského boxu Muay thai Brno funguje již před deset let a za tu dobu jím prošlo několik set mladých lidí z celé republiky. Stejně jako žádný jiný sportovní oddíl v České republice, ani my nezavádíme před přijetím povinnost členů vyzpovídat se ze svého politického či náboženského přesvědčení. Tyto věci nechávají naši zápasníci před dveřmi tělocvičny a my jim do nich nijak nezasahujeme. V klubu se potkávají lidé různých názorů a v mnoha případech i barvy kůže a vše probíhá naprosto bez problémů. Samozřejmě nemůžeme nést odpovědnost za chování každého našeho člena ve volném čase, ovšem tvrzení, že oddíl je tvořen příslušníky gangů, kteří se zde zdokonalují ve svých bojových dovednostech, je naprosto zavádějící. Náš klub vychoval již šest mistrů světa a má zápasníky na špičkové profesionální světové úrovni. Rozhodně to nejsou lidé, kteří by ve volném čase vyhledávali pouliční střety - při frekvenci dvou několikahodinových tréninků denně to ani není možné. Na našich stránkách www.muaythaibrno.cz je k dispozici seznam zápasníků a už z jejich profesí (realitní makléř, jednatel reklamní agentury, studenti VŠ, produkční atd.) je zjevné, že se nejedná o žádné výtržníky, jak naznačuje autor článku. S ověřování nepodložených informací se však Leoš Kyša zjevně neobtěžoval. Tvrzeními uvedenými v článku se cítíme silně poškozeni a zejména nám vadí, že jsme neměli možnost se k nim vyjádřit. Věříme proto, že co nejdříve otisknete naše stanovisko, kterým se od podobných dezinformací distancujeme.

Za klub Muay thai Brno Karel Kaiser - trenér

 


 

ROZHOVOR:

HONZA "SAMAEL" MÜLLER

No a nyní vám přínášíme náš historicky první (a upřímně doufám že ne poslední) rozhovor s českým bojovníkem. Tímto "šťastlivcem" se stal brněnský Honza Müller, který vlétl do profi ringu jako uragán o čemž se přesvědčil např. i Roman Kracík. Pokud vám Honzovo jméno náhodou nic neříká, nebudeme to zdržovat, Honza nám toho na sebe prozradil až až...

Kolik je ti let, a kde jsi se narodil?
"Je mi 27, narodil jsem se v Humpolci, což je městečko v Čechách, kam se odstěhoval Hliník, kultovní postava milovníků archaické kinematografie - což já teda nejsem, ale tenhle film jsem náhodou viděl. Jinak už nějaký ten pátek bydlím v Brně, které je pro trénink muay-thai přeci jen příhodnější."

Kdy jsi poprvé začal sportovat, a jak jsi se dostal k muay-thai?
"Sportovat jsem začal velice záhy po narození a byly to hned dvě disciplíny: první by se dala označit za parašutizmus, jelikož jsem hrozným stylem neustále vyskakoval z kočárku. Tak jsem velmi záhy přišel k několika pěkným jizvám na hlavě. Druhá disciplína zatím kupodivu nemá označení, ale dala by se nejlépe popsat jako závody v kmitání nožkama. Když jsem totiž ležel na zádech, trávil jsem volné chvilky, kterých bylo opravdu požehnaně, tím, že jsem strašně rychle kopal nohama do vzduchu. Máma různě zvala sousedky, aby se na to šly podívat, jelikož to prý vypadalo velice bizarně a bylo k neuvěření, že se mi nezavaří klouby. Předpokládám, že z těchto základů vychází i můj pozdější vztah k muay-thai, kde jsou rychle kopající nohy mou největší zbraní."

Jaká je tvá současná zápasová bilance? 
"V profi, kam jsem se nějakým nedopatřením přichomítl loni, je to deset zápasů z toho osm výher. Já jsem začínal s thaiboxem, když teda opominu to kopání v postýlce, hodně pozdě, před nějakými dvěma a půl lety. Je to docela nevýhoda, jelikož jsem od svého přestupu do profi zápasil s soupeři, kteří měli mnohonásobně víc zkušeností než já. Na druhé straně mi to ale možná pomohlo v tom, že mě někteří podcenili."

Co největší dosažené úspěchy,tituly...?
"Prvním titulem bylo loni v únoru vítězství v pyramině na profesionálním mistrovství ČR. Bylo tam nasazeno osm bojovníků, no a já z nich byl určitě největší outsider; jak jsem se později doslechl, promotéra s trenérem stálo hodně úsilí mě tam vůbec protlačit, jelikož jsem před tím měl jen pár céčkových zápasů. Když jsem se dověděl, že budu jako úplný nováček zápasit třeba s Romanem Kracíkem, Danem Waciakovskim a spol., říkal jsem si, že určitě dostanu hrozným stylem po tlamě a půjdu domů. Nakonec jsem ale překvapil (hlavně asi sám sebe) a pyramidu se mi nějak záhadně podařilo vyhrát, když jsem všechny tři zápasy vyhrál před limitem po kopech (Kopták low-kick, Kracík a Waciakovski high-kick). Měsíc na to se konalo evropské finále King of ring - že budu do téhle pyramidy nasazen jsem se dověděl asi dva dny předem, když vypadl Matt Skelton z Anglie. Dostal jsem se přes Ukrajince Sergeje Morozova a Francouze Tony Gregoryho do finále, kde jsem si při špatném kopu totálně zničil kotník a tak jsem skončil druhý. No a titulem, který mi udělal loni asi největší radost, bylo vítězství ma Mistrovství světa WKA v Atverpách." 

Živí tě pouze thaibox, nebo máš nějaké "civilní" zaměstnání?
"Thaibox mě neživí, i když by čistě teoreticky už teď mohl, ale normálně pracuju. Dělám v kreativním oddělení v reklamní agentuře, což je práce, která mě hodně baví a zároveň mi poskytuje dostatek volnosti pro trénink. Samozřejmě jsem přemýšlel i o plné profesionalizaci, protože je občas těžký zvládat několik trenálů za den a mezi tím řešit nějaké marketingové analýzy, ale nakonec jsem si řekl, že bych toho mohl za pár let pěkně litovat, když bych pak s muay-thai seknul a řešil otázku dál. Thaibox je mým koníčkem, kterému se snažím odevzdat maximum, ale nejsem na něm existenčně závislý."

Jak vypadá tvůj běžný den?
"Hmmm, musím říct, že některé dny si připadám jako pověstný hadr na holi. Ráno vstanu a jak namydlenej blesk vyrazím na první trenál (ten se skládá buď z boxu nebo z běhání), z něj se plynule přesunu do práce, kde se svalím k počítači a s telefonem u ucha a neustále zapnutým netem řeším různé věci. Odpoledne vysmahnu a valím na další tránink, což je klasický thai box. Po něm je hodina pauza, kdy se snažíme trochu dát dokupy a pak se přesouváme s kamarády a trenérem do posilovny, kde mučení pokračuje. No a aby toho nebylo málo, dvakrát týdně v devět večer ještě frčím na zkoušku s kapelou Tisíc let od ráje, kde hraju na kytaru. Musím říct, že soustředit se po takovém dnu na to, abych držel rytmus, je opravdu těžký. Někdy po půlnoci návrat domů a pokud mám jen trochu energie, snažím se si ještě chvíli číst a poslouchat muziku, což je moje nejlepší relaxace. Jinak ale naštěstí o víkendu to nebývá tak hrozné, takže se - pokud tedy zrovna nehrajeme na nějakém koncertě - válím s knížkou a za poslechu nějakého pěkného doom/black metalu v posteli."

Co si myslíš, že je tvou největší slabinou a naopak nejsilnější zbraní?
"Myslím, že u mě je to vcelku jasný - největší zbraň jsou všechny možné kopy a slabina box. Ale v poslední době na rukách hodně makáme, začal jsem chodit na box k výbornému trenérovi Honzovi Bezvodovi z brněnské Komety, tak se to zlepšuje."

Kdy a kde máš svůj nejbližší zápas?
"Na konci ledna jsem měl letět do Thajska k zápasu s Němcem Burgicem (nejsem si úplně jistý, že jsem napsal to jméno správně, zápasil v Praze na Heaven or Hell), ale poslední zprávy byly, že to možná padne. Takže momentálně netuším, tak si to alespoň vynahrazuji na kapelovém turné po Itálii, kam zítra odjíždíme."

Čeho by jsi chtěl v muay-thai dosáhnout? 
"Co se týče takových těch vnějších úspěchů, tak samozřejmě super by bylo dostat se do K1. Stejně důležité pro mě ale je, abych pomocí thai boxu rozvíjel nejen svoje fyzické, ale hlavně psychické schopnosti. Vím, že nemůžu jen vyhrávat a každá porážka mě učí pokoře, která se mi na tradičním (thajském) pojetí strašně líbí. Vůbec mi nesedí takový ten moderní, dalo by se říct americký způsob, plný velkohubých prohlášení, jak kdo koho zmasakruje. Chápu, že je to většinou show pro diváky, nicméně tomuhle podle mě pokleslému vkusu se nemíním podřizovat. Mě tyhle věci absolutně nic neříkají, své soupeře chovám v úctě a namachrované řeči, jak někdo někoho zbije, jsou mi protivné. Každý bojovník, který má odvahu vyzkoušet své schopnosti v ringu, si zaslouží mé uznání a je jedno, zda je to na amatérské nebo profi úrovni. Pokud mě muay-thai naučí poznání, skromnosti a zdokonalení se, budu spokojený." 

Chceš něco vzkázat čtenářům thaiboxmagazínu? 
"Díky za vaši trpělivost, že jste to přelouskali až do konce, jsem trochu grafoman, tak to bylo na delší lokte. :-) Pokud by měl kdokoliv zájem se mnou o něčem poklábosit, na mých stránkách HONZOS jsou vzkazy, na které se snažím akčně odpovídat. No a všem zápasníkům přeju hodně odvahy, úspěchů a ať se jim daří plnit si své sny." 

 

Zdroj: www.thaiboxmagazine.cz

 


 

Vegetarián mistrem republiky v thajském boxu

14. února se stal mistrem republiky v nejvyšší váhové kategorii thajského boxu Jan Müller (26). Tento dvoumetrový obr váží 114 kilogramů, a tak by asi nikdo nečekal, že je od mala vegetarián, pracuje v reklamní agentuře a ještě hraje na kytaru v kapele Tisíc let od ráje. Poskytl nám rozhovor o vegetariánství, sportu a ochraně zvířat. 

Jak ses k vegetariánství dostal? Není to nevýhoda při tak namáhavém sportu? A co na to trenér a lékaři?
K vegetariánství jsem se dostal tak, že jsem se někdy ve čtrnácti letech začal zajímat o různé ekologické aktivity ke kterým vegetariánství neodmyslitelně patří. Dostaly se mi do rukou materiály o jatkách, velkochovech atd., když jsem je viděl, tak jsem dospěl k jednoznačnému stanovisku, že s tímhle v žádném případě nehodlám mít nic společného. Tak jsem v podstatě ze dne na den přestal jíst maso. Tehdy to bylo jiná doba, takže to bylo mnohem těžší než dnes, sojové maso se ještě skoro neprodávalo a vegetariánství bylo brané jako nějaká úchylka. Třeba ve škole jsem s tím měl docela hodně problémů. Dneska musím říct, že je to v pohodě, trenér vůči tomu žádné námitky nemá, akorát mě občas trochu popichuje v tom smyslu, že jak je možné, když nejím maso, že jsem tak vypasenej. S doktorama na toto téma nediskutuju, panuje mezi nima spousta předsudků.

Jak ses stravoval tehdy a jak teď?

Hmmm, musím říct, ze v té době to bylo fakt hodně náročné, já jsem přes den nejedl vlastně skoro nic, protože obědy ve škole nepadaly do úvahy, bylo tam samé maso. Tak jsem si třeba koupil nějaký suchý rohlík, nebo zeleninu... Ještě štěstí, že jsem tehdy vážil tak půlku toho co dnes, spotřeba byla výrazně menší. Pak se ale začala situace zlepšovat, objevovaly se nové výrobky a taky víc informací. Když jsem začal posilovat, pochopil jsem, že musím jíst alespoň 6 x denně, abych nebyl tak chcíplej. Dneska to vypadá tak, že když jdu do práce, koupím si nějakou snídani, která vydá pro normálního člověka za dva obědy a v podstatě celý den do sebe neustále něco tlačím (hlavně ovoce a zeleninu). Jinak se snažím mít přes den alespoň dvě větší jídla, mám rád třeba čínský nudle (obří porce) a takový věci...

To vypadá že jsi skoro vegan...

Vegan nejsem, občas jím vajíčka (snažím se je ale brát od babičky, kde vím, že si pipky pobíhají vesele po zahradě) a sýry. 

Jak často trénuješ?
Trénink mám každý všední den, vždy dvě hodiny. Když je sezóna, tak se k tomu přidává navíc ráno běhání (tak 40 minut). Jinak o víkendu, nebo když je čas, chodím do posilovny. Thajský box je co se týče fyzičky strašně náročný sport, možná vůbec nejnáročnější. Zapojují se do něj všechny svalové skupiny, a třeba v klinčích musí mít člověk obrovskou silovou vytrvalost, výbušnost a dynamiku.

Taková otázka na kterou se často ptají lidé co o vegetariánství moc nevědí: a co tedy jíš abys měl dost energie a bílkovin?
Jím hodně sojové maso a další výrobky na téhle bázi. Také do sebe láduji obrovské množství těstovin, luštěniny, pak takové věci, jako je med nebo ořechy, jogurty... V podstatě všechno kromě masa a v úctyhodném množství.

Znáš nějaké jiné thaiboxery co jsou vegetariáni?

Konkrétně u nás v klubu je z profesionálních zápasníků ještě jeden vegetarián, i když v nižší váhové kategorii. Má v zápasech velice dobrou bilanci, tuším že z šesti zápasů pět vyhrál, a při testech měl vynikající výsledky na fyzickou připravenost. Někde na netu jsem nedávno četl, ze v Thajsku je strava špičkových zápasníků skoro kompletně vegetariánská, takže je vidět, ze má tento styl stravovaní pozitivní vliv. 

A co tvoje kapela? Někde jsem četl ze má některé texty hodně o ochraně zvířat?

S kapelou nám zatím vyšly dvě CD, to první bylo opravdu hodně radikální, byla tam určitá inspirace aktivitami jako je Animal Liberation Front nebo Earth First! Na druhé nahrávce jsme šli v textech už trochu jinym směrem. CD se jmenuje "Gaia" (Matka země) a ekologie na něm je spíš intimní a hlubinná... Navíc má v sobě takový temnější nádech a určitý až erotický podtext. Pokud by někdo zatoužil po dalších informacích o Tisíc let od ráje, jsou k mání na webu na adrese http://tlor.zde.cz

Předpokládám, že v kapele je vás víc vegetariánů.

V kapele jsme vegetariáni tři (zpěvačka, basák a já)
 
Co bys poradil mladým lidem kterým i dnes rodiče, spolužáci, učitelé, nebo lékaři tvrdí ze musí jíst maso?

Poradil bych jim, aby tomu absolutně nevěřili, je spousta důkazů, že i bez masa se dá úplně v pohodě obejít. Nejlepší je se o tom ale přesvědčit na vlastní kůži, jako jsem to udělal já. Mnohokrát jsem se setkal v různých debatách s názorem toho typu: "Já bych maso nejedl, ale byl bych hned nemocnej a hrozne slabej, potřebuju to pro svou namáhavou práci." Nedávno mi to tvrdil jeden známý. Tak jsem mu řekl, ať se podívá na mě, jestli mu připadám jako nějaká zeslábla troska. :-) Musím říct, že - vzhledem k tomu, že mi byl asi tak do pasu a vážil polovinu toho co já- jsem ho tímhle argumentem docela umlčel. Můj názor je v tomto směru jednoznačný: nejíst maso je pro organismus mnohem lepší a navíc člověk nepodporuje zabíjení a neskutečné utrpení zvířat.

Zdroj: www.zvirevtisni.cz

 


 

"Nejhlubší instinkty v bráně času"

Jihomoravská metropole Brno bývala už za dob tuhého komunismu považována za centrum veškeré tehdejší republikové hudební avantgardy, alternativy i dalších nekonvenčních a experimentálních směrů v ranku muziky. Časy normalistického socialismu jsou již naštěstí nějakou tu řádku let pryč, Brno má nové fasády a moderní shopping centra, svou výsadu avantgardní základny si však město zachovalo nadále. Třeba i díky takovým pozoruhodným spolkům, jako jsou TISÍC LET OD RÁJE. Tahle odvážně a chrabře experimentující formace se na sklonku loňského roku uvedla svým druhým dlouhohrajícím opusem "Gaia", pročež jsem neváhal kapelu kontaktovat a položil jsem jí pár otázeček. Za TLOR mi byli k dispozici Honza (kytara) a Dasha (zpěv). 

Ve kterém roce by se daly vystopovat úplné prvopočátky zrodu TLOR? Kdo z nynější početné sestavy byl tenkrát u toho?

Honza: Počátky TISÍCOVEK se datují do roku 1994. Tehdy jsem u toho byl ze současné sestavy jen já. Produkovali jsme v té době takovou lehce obskurní směs punk-hardcore-metalu. Bylo to období nadšeného neumětelství, kdy jsme neuměli pořádně hrát a různě se rozkoukávali, jak to vůbec v tom UG chodí. Na druhé straně každý koncert byl pro nás obrovský svátek a zážitek - no prostě jsme byli parta puberťáků, která je celá nadšená, že může vylézt na pódium, něco neuměle zavrzat a ještě jim za to někdo zatleská.

Když si metalový fanoušek tehdy přečetl název vaší kapely, zřejmě si vás ihned podvědomě zařadil do škatulky doom metalu... Jenže to bylo asi hodně zcestné kategorizování, nepletu se?

Honza: V době, kdy název TISÍC LET OD RÁJE vzniknul, jsem měl jen velmi mlhavé tušení o tom, že něco jako doom metal vůbec existuje. My jsme byli odkojeni na hardcore. Nicméně zpětně musím říct, že v nás asi určité metalové kořeny dřímaly. Měli jsme třeba hrozně složitou stavbu skladeb, která výrazně převyšovala naše tehdejší hudební schopnosti. Různé sedmičtvrťové rytmy apod...Když k nám v té době přišel kovaný metalista Bacil (současný basák) jako hráč na druhou kytaru, hrozně se některým pasážím podivoval a říkal: "Honzo, to je super, že to není na čtyři, to by mě nikdy nenapadlo takhle zahrát." No ale já tehdy vůbec nevěděl, že to má být na čtyři doby! Prostě jsem něco vymyslel a hudební teorie šla mimo mě. Ještě mě v této souvislosti napadá jedna veselá příhoda. Když jsem se učil, která struna se jak jmenuje (E-H-G-D-A-E), byla k tomu taková pomocná básnička: "Eda Hodil Granát Do Atomové Elekrárny". No a já se to naučil jako "Eda Hodil Granát Do Jaderné Elekrárny." Takže jsem žil asi rok v domnění, že existuje struna s nazvem J. Teprve později vyšlo najevo, že to asi nebude J, ale spíš A. Bacila z toho tehdy málem trefil šlak. Z toho je vidět, že s našimi metalovými začátky to bylo fakt těžký.

Jak jste vůbec přišli na to netradiční a originální pojmenování TLOR - v době, kdy se drtivá většina skupin snažila mít anglické a co nejdrsněji znějící jméno...? Má pro vás osobně název TLOR nějaký hlubší smysl, duchovní význam,...?

Honza: Název TISÍC LET OD RÁJE vycházel z toho, že jsme chtěli najít jméno, které bude úplně jiné než ostatní názvy. Chtěli jsme, aby to na jedné straně znělo lyricky a zároveň to nechávalo co největší prostor pro fantazii a možné výklady... Jak přesně tohle spojení vzniklo si už nevzpomínám, byla to prostě taková asociace, která se jednoho dne vylíhla v mém mozku.

Podobně originálně, jako jste přistoupili k pojmenování skupiny, hledali jste v průběhu své existence také vlastní specifické hudební cestičky. Bylo to asi dost těžké, že...

Honza: Řekl bych že to bylo, je a ještě bude proklatě těžké. Pokud začněš jít v hudbě vlastní cestou, najdou se vždycky lidé, kterým se to nebude líbit a budou si ťukat na čelo. Naštěstí metalové obecenstvo je relativně zvyklé na různé experimenty. I když samozřejmě i teď se setkáváme s názory, co si to jako dovolujeme, když do blackmetalové pasáže dáme rapový zpěv. Ale já to beru tak, že nemá cenu dělat muziku, kterou před tebou už dělalo x jiných kapel. Vždy se budeme pokoušet hledat vlastní cesty, i když tam je stále riziko, že šlápneme vedle.

Jak to funguje u vás - je to hodně o vzájemných kompromisech a respektu mezi jednotlivými členy sestavy, nebo máte v kapele jednoho "diktátora" (u některých spolků vcelku osvědčený model), který třímá v rukou dirigentskou taktovku...?

Honza: Hmmm, tak to je zapeklitá otázka. Řekl bych, že u nás máme úlohy rozdělené, podle toho, jak se to postupem času vykrystalizovalo. Hudební mozek kapely je bezpochyby Bacil, na mě je ta organizační část, Dasha je zas taková nejviditelnější (a nejhezčí :-) ) tvář kapely, Křeček plní převážně zábavnou funkci, Pašík (kytara) je vynikající instrumentalista a začíná se zapojovat i skladatelsky, Helča (klávesy) se zatím hlavně otrkává a učí (i když určitě po hudební stránce bude velkým přínosem), no a Moňas (bicí) je takový náš nejserioznější člen, na kterého je vždycky spolehnutí.

Dasha: Já bych řekla, že tady Honza je občas takový náš malý-velký (2 metrový) diktátor, i když pravda je, že kdyby tu nebyl on, na spoustu věcí bychom se vyflákli, protože se nám každou chvíli do něčeho nechce... Ovšem o tom, kdo je nejviditelnější, by se dalo dlouze polemizovat. Podle mého názoru je to určitě Křeček, bez něhož by na pódiu nebylo na co koukat a který navíc, vždy když někam přijedeme, začne okamžitě něco vyřvávat a přitahovat na sebe pozornost - a to já zase ne... většinou :-)) ... Křečku mám tě moc ráda, ale tuhle vsuvku jsem si nemohla odpustit, chacha.

Určitě se vyvíjíte nejen jako osobnosti a muzikanté, ale také jako posluchači-konzumenti hudby. Které kapely vás inspirovaly v počátcích a co vás naopak nejvíce bere v současné době?

Honza: Ha, tak já "konzumuji" strašné množství hudby, jsem asi to, čemu se říká hudební fanatik. Za CD jsem už vyhodil majlant. Poslouchám převážně různé symfonické odnože metalu (doom, black, gothic), pak třeba HC, různé ambienty, všechny možné experimentální věci, vážnou hudbu... Když přijdu domů, okamžitě nažhavím CD přehrávač a bez ustání něco poslouchám dokud neusnu. Moje dřívější hudební obzory byly víc hardcoreové, teď se to jednoznačně přiklonilo na stranu metalu.

Dasha: Já jsem zase začínala na "depešácích", které poslouchám doteď, ale vždycky mě to táhlo k tvrdší muzice. V současné době si poslechnu téměř cokoliv. Záleží především na náladě - můžu poslouchat takové Waltari, kteří často zabrousí třeba do techna a hned na to si pustit nějaký brutální death. Na styly se neohlížím, mám ráda dobrou muziku. Nutno podotknout, že jsem vysazená hlavně na finskou scénu, odkud pochází obrovské množství vynikajících kapel.

Myslím, že nebude na škodu, osvěžíte-li nám v krátkosti paměť rychlou exkurzí do vaší diskografie. Stručný komentář ke každému jednotlivému počinu je samozřejmě vítán...

Honza: První oficiální nahrávka (různé zkušebnové pokusy nepočítám) bylo demo "Trees" z roku 1996. To nám vlastně otevřelo cestu do metalového UG, kde jsme se před tím nevyskytovali. Už proto, že demáč dělal Shindy, takže se rozšířil hlavně do metalových kruhů. Byla tov podstatě blackmetalová nahrávka záhadně skloubená s hardcorem, šílený vokál, apokalyptické klávesy, ultrarychlé bicí... Prostě nářez jako prase. V té době tady nahrávek tohoto typu moc nebylo, takže se to dobře prodávalo a z dnešního pohledu musím říct, že nám tohle demo hodně pomohlo. MC "Live in Gratz" - tak to je dnes už nesehnatelný živák z koncertu v Gratzu, který vyšel u jedné rakouské firmy. Jsou tam pěkně slyšet všechny chyby, které jsme nadělali, ale jinak to je docela sympatická nahrávka. Akorát ted&, že už se nedá opatřit... CD "Tisíc let od ráje" - naš první zásek, dneska už rovněž skoro vyprodaný. Myslím, že nová deska je asi o tisíc kilometrů dál. Na této fošně jsme měli hodně radikální české texty, za což jsme si vysloužili nálepku ekoteroristů. CD "Gaia" - novinka. Komentář si zatím odpustím, na zhodnocení to bude chtít ještě nějaký čas.

Jak dlouho vznikal materiál na vaši aktuální desku "Gaia"? Počítali jste už během psaní materiálu s účastí studiových hostí (Kevin, Dorka)...?

Honza: Materiál na desku vznikal asi dva roky. Obrovská změna pro nás nastala po příchodu Dashi, kdy jsme začali dělat zpěvy jinak, než předtím. Navíc Dasha přinesla vlastní skladby (třeba titulní "The Devil"). Než jsme šli do studia, většinu válů jsme nahráli u Bacila do počítače, a začali jsme dělat aranže. Bylo s tím neskutečně práce, v některých skladbách jsme zaplnili třeba 50-60 stop (z toho přes dvacet padlo na zpěvy). S Dorkou i Kevinem jsme počítali předem, i když oba se dozvěděli, co přesně mají hrát a zpívat až přímo ve studiu. Ale jsou to natolik velcí profesionálové, že vše proběhlo úplně v pohodě a hladce.

S novinkou jste si dali skutečně pečlivou práci - natáčení v Sharku, mastering ve Švédsku, design obalu v holandském studiu, skvělé fotky atraktivní a charismatické Dashi od Benita...skutečně profesionální přístup - povíte nám k tomu něco?

Honza: My jsme vlastně na začátku věděli jen to, že půjdeme nahrávat do Sharku a že chceme, aby to bylo co nejlepší. Tak jsme to nahráli a začali uvažovat o masteringu... Dasha se zná s Vidarem z kapely Diabolical, který pracuje v Necromorbus studiu ve Stockholmu, no a jednou tak dali řeč a výsledek byl, že nám to tam zmastrovali. Nějak podobně to probíhalo i s obalem od Darkgrove design. Chlapík, který za tím stojí, se nabídl, že by nám zkusil něco udělat, no a když poslal pár návrhů, hned nám bylo jasné, že to je to pravé. Měli jsme v tomto směru prostě štěstí podpořené Dashinými hodnými kamarády. :-)

Dasha: Pokud jde o mastering, dlouho nás trápila otázka: "Kde?" Pak jsme vsadili na Vidara a nakonec jsme byli sami překvapení, jak se to vydařilo - jednotlivé nástroje jsou čitelné, ale celkový zvuk je kompaktní a vše do sebe zapadá - navíc to nezní nijak uměle, ale řekněme jaksi "opravdově"... Spolupráce s Darkgrove design byla taktéž jedna radost, poslala jsem tam e-mailem pár fotek a už asi hodinu poté mi přišly první návrhy, ze kterých jsme všichni takřka padali na hubu. Předtím jsme měli nějaké vlastní, ale ty jsme mohli s klidem zabalit ... A s tou atraktivitou a charismatem bych to zase tak nepřeháněla, Benito je výborný fotograf, tak aby to nebylo tím :-)) Osobně si teď myslím, že "Gaia" má své mouchy, ale jsem si jistá, že v té době jsme udělali to nejlepší, co jsme mohli."

Navzdory výše uvedeným skutečnostem si nakonec album vydáváte sami s tím, že jej má v distribuci Indies... Neprojevila žádná firma zájem o vydání "Gaia"? Jste ve fázi hledání vhodného labelu?

Honza: My to už od prvního CD řešíme tak, že roli producenta má na starosti agentura Shot, což je firma, kde pracuji. Normálně dělá jiné věci, ale domluvili jsme se na tom, že nás v tomto směru bude zastupovat. Je to pro nás nejlepší varianta. Shot má zázemí, o kterém by se nám mohlo jinak jen zdát, obrat v řádku desítek milionů, plně vybavené profi grafické studio, které je nám plně k dispozici, několik grafiků, fotografa... prostě všechno, co je potřeba v této oblasti k životu. Jinak na desce "Gaia" spolupracujeme úzce s Indies Records, odkud nám pomáhali s takovými věcmi, jako jsou EANy, lisování... a hlavně samozřejmě distribuce + promotion po takových těch oficiálnějších médiích typu Rock&Pop, Spark, rádiích atd. Řekl bych, že tento model (Shot + Indies) je pro nás v tuto chvíli ideální, takže nehledáme ani nic jiného. V průběhu roku bychom se ale chtěli zaměřit na prodej v zahraničí, máme tam rozjednané nějaké aktivity, tak to snad dopadne dobře... 

Poprosil bych vás o pár slov na adresu textů nového LP, kde je ke každému aspektu příslušného názvu skladby připojeno před samotným textem pár pojmů a tarotová karta...

Honza: Každá skladba na CD má své vyjádření v kartě z tarotu - ta zase má několik významů a různé možnosti výkladu. Uvedu to na příkladu skladby číslo 2 - tedy "The Lovers (Milenci)" - význam karty je Spojení s duchovnem, duše, silné zážitky... V textu této písně jsou všechny tyto aspekty uvedené s tím, že to celé má ještě takový jiný, temnější rozměr (milování za hranicí bolesti, perverze a rozkoše). Podobně je to se všemi skladbami, k některým (třeba třetí a čtvrtá) se navíc váže nějaký příběh... Z prostorových důvodů se nebudu rozepisovat o všech písních, v nejbližší době by se to mělo spolu s českým překladem textů objevit na našem webu, takže zájemci se do toho mohou směle ponořit.

Dovolil bych si vám nyní předhodit pár slov a zajímalo by mě, co mi k nim povíte...

- RÁJ - Místo, kam se uchylujeme v nejtajnější snech na pokraji mezi spánkem a bděním.
- MILÉNIUM - Otevřená brána v čase.
- PŘÍRODA - Tajemství a vzpomínka, které nosíme každý v sobě. Nejhlubší instinkty.
- VESMÍR - Něco nepostižitelného lidskou myslí.
- NADPŘIROZENO - Věci, které zatím nedokážeme vysvětlit našimi omezenými znalostmi.

Osobní dotaz na Dashu - kdy jsi v sobě poprvé objevila (na dívku) tak nezvyklé hlasové dispozice...? Udržuješ se nějak v optimální hlasivkové kondici, nebo tomu necháváš přirozený průběh? Máš nějaké vzory mezi metalovými zpěváky/zpěvačkami?

Dasha: Pokud si dobře vzpomínám, tak to bylo záhy poté, co jsem společně se sestřenicí koupila kazetu "Ugra Karma" od finských pekelníků Impaled Nazarene. Úplně náhodou jsme ji objevily v jednom obchodě v Kroměříži, navíc měla licenci jen pro prodej v Polsku, a tak jsme ji nesly domů jako ten největší poklad. Právě "Horny And The Horned" - první skladba po intru na tomto albu - mě doslova nakopla k tomu, abych si taky zkusila zařvat. Sestřenice se naučila pár podobných akordů na klavír a já jsem do toho krákala text omezený pouze na slovo "horny" :-)). No, nebylo mi tehdy ani čtrnáct a výsledek byl takový, ehm, zvláštní, ale zanedlouho jsem přišla jak správně na to, a od té doby mi skřehot nedělá žádné problémy. Co se týče vzorů, tím prvním byl samozřejmě Mika Luttinen z IN. Nikdo další konkrétní mě nenapadá, občas mě inspiruje třeba něčí frázování, ale většinou si ječím, podle toho, jak mi to zrovna vyhovuje. V současné době se ale hodně rozhlížím po deathmetalové scéně, protože bych k ječáku chtěla přidat i nějaký pořádný murmur :-). Nijak zvlášť o své hlasivky nepečuji, prostě vždycky příjdu na zkoušku, či na koncert, zakřičím a zase odejdu :-). Dokonce i když jsem nemocná a ztratím hlas, skřehotat pořád ještě dovedu... Určitě se mi to bude hodit i v budoucnu - třeba až se vdám a budu muset křičet na manžela... :-)))

Co můžeme od TLOR očekávat v roce 2003?

Honza: Momentálně máme rozdělané aktivity v souvislosti s jedním filmem, ke kterému bychom měli dělat hudbu. Jinak samozřejmě budeme hrát a hrát. O všech věcech pravidelně informujeme na našem webu, takže pokud někdo zatouží po novinkách, jistě se je tam dozví. Jinak koncem roku bychom se zase, jak už se v posledních letech stalo dobrým zvykem, chtěli podíval někam do ciziny na turné, snad to vyjde. 

www.tlor.zde.cz

"Tisíc let od ráje" (CD, 1999)
"Gaia"
(CD, 2002) 

Zdroj: http://whiplashmag.net

Autor: Radek Bubeníček